DAN DRÁPAL

V současnosti probíhá veřejná diskuse o podobně nového občanského zákoníku. Vláda předložila navrhované změny nejrůznějším institucím, včetně církví.

Chci se vyjádřit k jedinému paragrafu. Je to paragraf § 858, který se týká výchovy dětí. Jeho navrhované znění je následující:

Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.

Tučně jsou zvýrazněna slova, které jsou do stávajícího znění tohoto paragrafu doplněna. Považuji za správnější nechat tento odstavec v původním znění. Pokusím se zdůvodnit, proč.

V důvodové zprávě se píše, že tato úprava má jen deklaratorní charakter. Neobsahuje žádnou sankci. Jde o popis žádoucího stavu, do nějž má společnost dospět.

Kruté zacházení s dětmi („týrání svěřené osoby“) je zakázáno trestním zákonem a je to tak správně.

Důvodová zpráva pochopitelně nestanoví, jakým způsobem mají být děti trestány. Domnívám se ale, že jakýkoli trest může být chápán jako duševní strádání a/nebo ponižující opatření. Je naprosto přirozené, že trest se dítěti nelíbí a že určité strádání představuje. Je to přece trest. Jde samozřejmě o to, aby byl přiměřený a sloužil výchově, a jistě si dovedeme představit tresty, které jsou skutečně ponižující a které nemají za cíl dítě napravit, ale ublížit mu. Tyto případy je ale možno stíhat jakožto „týrání svěřené osoby“. Pokud se někdo domnívá, že navrhované znění zpřesňuje, co týrání svěřené osoby může být, pak namítám, že toto zpřesnění bude patrně vyžadovat další zpřesnění, protože na rozdíl od tělesných trestů, kde je situace poměrně jasná, termíny duševní strádání a ponižující opatření mohou být vykládány nejrůznějším způsobem.

Moje dcera své čtyři děti tělesně nikdy netrestala. Inspirovala se známým americkým autorem Johnem Grayem, který radí posílat zlobivé dítě za dveře. Píše, že na tolik minut, kolik je mu roků. Já mám ovšem dojem, že  tříleté dítě při uplatnění tohoto trestu začíná strádat už po deseti vteřinách. Tento trest lze uplatňovat zhruba tak do sedmi či osmi let. Kdybyste se ho pokusili uplatnit na puberťáka, brzy byste zjistili, že mu vykázání za dveře spíše vyhovuje.

V mém dětství bylo běžné dostat nářez páskem nebo vařečkou. Takové trestání aplikovali i mí rodiče, nikdy jsem ale neměl pocit, že „duševně strádám“ nebo že jsem „ponižován“. Duševnímu strádání mohl být blíže druhý způsob trestání, který aplikoval otec a jemuž říkal „kádrový pohovor“. Ten spočíval v tom, že otec seděl v křesle, já jsem stál před ním a on mi kladl řečnické otázky typu „tak jak si to představuješ?“ apod. a pak mi všelijak domlouval. Dával jsem přednost klasickému výprasku.

Nicméně jiná znění občanského zákoníku musím pochválit. Občanský zákoník jasně a výslovně říká, že za výchovu dětí jsou zodpovědní rodiče, nikoli stát. Proto u nás není možné, aby dítě ve škole vystupovalo pod jiným pohlavím než ve své vlastní rodině aniž jsou o tom rodiče vůbec informováni, jak je tomu ve Spojeném království. (Jinými slovy, nemůže nastat situace, kde stát, konkrétně škola, podrývá a nerespektuje autoritu rodičů.)

V debatě o navrhovaných změnách zaznívají hlasy, že ve zmiňovaném paragrafu chybí jakákoli sankce. Jak již bylo řečeno, důvodová zpráva uvádí, že navrhované znění zákona má pouze naznačit, kam se má společnost ubírat, a sankce nejsou v daném paragrafu záměrně. Jen je třeba ohlídat, aby se sankce neodsouhlasily v rámci nějakého pozměňovacího návrhu. Ale jak jsem psal, dával bych přednost původnímu znění uvedeného paragrafu.

18. září 2023

Možná to začne už za pár dní. Na Slovensku vyhraje parlamentní volby Robert Fico a podaří se mu sestavit s fašisty vládu. Brzy na to bude následovat uzavření hranic s Ukrajinou. Relativně vysoký počet Slováků bude odcházet do emigrace, zejména do České republiky.

V příštích parlamentních volbách v Německu zvítězí Alternativa pro Německo (dále AfD). Nebude sice schopna sestavit vládu, protože ostatní parlamentní strany se proti ní spojí. V Německu se bude prohlubovat hospodářská krize, což bude mít destabilizující vliv na okolní země, zejména na Českou republiku. Koncem dalšího volebního období už se budou v AfD ozývat hlasy žádající zrušení Benešových dekretů. Poroste napětí s migranty, byť zatím nedosáhne takových rozměrů jako ve Francii nebo Švédsku.

V té době už nebude na stole otázka dodávek dalších zbraní pro Ukrajinu, protože ve Spojených státech opět zvítězí Donald Trump. Ten sice neukončí válku na Ukrajině „během jednoho dne“, jak se jednou nechal slyšet, ale během pár týdnů. Ve Spojených státech výrazně posílí izolacionismus, nicméně Amerika se nevyhne čínské výzvě. Pokud se Čína pokusí obsadit Thaj-wan, Spojené státy vyhodí do povětří tamní továrny na čipy, což povede k hluboké ekonomické krizi a velkým zmatkům. Evropa přestane Spojené státy do značné míry zajímat.

Na Ukrajině dojde k velkému zúčtování, kterému padnou za oběť dva až tři miliony lidí. Část bude popravena, větší část poputuje na Sibiř.

Pás států od Estonska po Bulharsko bude pod velkým tlakem, protože dojde k opětovnému sblížení Německa a Ruska. Jistou výjimkou bude možná Maďarsko, kde si budou lámat hlavu, jak opět k vlasti připojit Horní Uhry, Sedmihradsko a Vojvodinu. Uvidíme, co Viktor Orbán vymyslí. Jeho trika s mapou Velkého Maďarska ale nevěstí nic dobrého.

U nás si opět zvolíme Andreje Babiše, který vydatně přispěl k současné vysoké inflaci, aby z ní pak obvinil současnou vládu. Vinu za současné ekonomické problémy bude připisovat této vládě. Co sám vymyslí, přesahuje mou představivost.

V Evropě se obnoví hranice a rozdrobený kontinent upadne do hlubokého ekonomického útlumu. Některé státy začnou, více méně ze zoufalství, spolupracovat s Čínou.

Proud migrantů do Evropy zeslábne, protože Evropa už nebude tak pohostinným místem, jakým byla a jakým je doposud.

Není mi jasné, co budou dělat všichni absolventi gender studies a podobných oborů. Já bych jim doporučoval, aby se preventivně zajímali i o nějaký jiný obor. Ale to je pochopitelně na nich.

Inu, trápilo nás dobré bydlo. Několik dekád evropského míru pod taktovkou Evropské unie nebylo samozřejmostí, ale spíše anomálií.

*

A co my křesťané?

„I kdyby fíkovník nerozkvetl a na révě nebyla úroda, selhal výnos olivy a pole nevydala potravu, z ohrady zmizel brav a ve stájích nebyl skot, já se budu radovat v Hospodinu, budu jásat v Bohu, který mě zachraňuje. Panovník Hospodin je má síla…“ (Abakuk 3,17-18),

Církev je tu od toho, aby oslavovala Pána, aby adorovala. Pavel a Silas ve filipském vězení jsou důkazem, že to lze činit takřka za všech okolností. Evangelium je stejné. Ježíš je stejný, včera, dnes i navěky. Jistě si nikdo nepřeje, aby se naplnil tento černý scénář. Můžeme se modlit a volat k pokání.

Zajímavé je to, že tento černý scénář se může naplnit, aniž by byly významně narušeny demokratické pořádky. Svobodně si zvolíme Babiše, Fica, Orbána, Bidena nebo Trumpa…

Zdá se ti tento scénář příliš černý? Kéž bys měl pravdu. Zkus napsat vlastní odhad, kudy se bude náš svět ubírat.

Doporučená literatura: Vlastimil Vondruška: Kronika zániku Evropy.

27. srpna 2023

Známý, kterého si vážím a s jehož názory se z velké části ztotožňuji, mě vyzval, abych v současné době omezil kritiku Západu. Je toho názoru, že Putinovo Rusko je velkým nebezpečím (v tom se s ním shoduji) a my nesmíme svými vnitřními spory Západ oslabovat. Je to velmi netaktické.

Nejeden progresivista se mě ptal, jestli mi nevadí, že podobné názory na manželství a rodinu, jaké zastávám, hlásají fašisté a Putin. Jakoby se předpokládalo, že pokud Putin nebo Kotleba nebo Orbán vysloví nějakou tezi, my bychom okamžitě měli tvrdit pravý opak, jinak se ocitáme v táboře odpůrců Západu. Někteří progresivisté jdou až tak daleko, že tvrdí, že jsme placeni z Ruska. To se stalo např. Janu Gregorovi z Aliance pro rodinu. Konkrétně pirátská poslankyně Olga Richterová Alianci obvinila, že je placená Putinem. Jana Jochová i Jan Gregor na ni podali trestní oznámení, protože se odmítla omluvit. Ale všichni dobře víme, že naše soudy nepracují zrovna rychle.

Od paní poslankyně mě to mrzelo, protože jsem na ni neměl nějaký negativní názor (jistě, naše názory se výrazně lišily, ale měl jsem za to, že je velkorysejší a pravdomluvnější, než se ukázalo).

Putinovi nevěřím ani slovo, ať má názory jakékoli. Ostatně ani nevím, zdá má vůbec názory; možná má jen plány a cíle. Ale pokud říká něco, o čem si myslím, že je to pravda, tak přece své přesvědčení neopustím. Ano, soudím, že uřezávání ňader patnáctiletým dívkám je zvrácenost. Sexualizace dětí už v mateřské škole je zvrácenost. Tvrzení, že blokátory puberty působí pouze vratné procesy je lež. Vnucování progresivistických názorů na firemních akcích je zrůdnost. Zaměstnavatel by se vůbec neměl zajímat o sexuální orientaci zaměstnanců, natož aby je napájel genderovou ideologií. Putin Neputin.

Věřím v Boha. Věřím, že dal světu a lidstvu určité řády, jejichž porušování není bez následků. Konkrétně mám na mysli rostoucí sebevražednost v určitých segmentech obyvatel (zejména u dospívajících dívek) a prudký nárůst psychických onemocnění.

Co když je Putin Boží trest? Z Bible víme, že být nástrojem Božího trestu není žádné terno. Plyne z toho snad, že se nemáme bránit? Jsem přesvědčen, že nikoli. Nicméně potřebujeme činit pokání ze svých hříchů.

A musíme soudit spravedlivým soudem. Tušl a Čermák byli odsouzeni spravedlivě (byť výše trestu mi nepřipadá přiměřená), protože vyzývali k násilí. Ale proč nebyl souzen starosta Prahy – Řeporyjí Pavel Novotný, který mluvil velmi podobně, leč v opačném gardu? Neměříme-li stejným metrem, pak svou demokracii – a svou zemi – oslabujeme.

Naše síla je právě v tom, že soudíme vojáky, kteří v Afghánistánu podle všeho umučili zajatého Afghánce, který zabil dva jejich spolubojovníky. Jenže ta síla není tak silná, protože budou souzeni až poté, co všechno zdokumentovali Američané – naši se to snažili zamést pod koberec. Neříkám, že jednání českých vojáků není pochopitelné – je víc než pochopitelné. Ale to neznamená, že je správné.

To, co Západ odlišuje od jiných kultur a civilizací, je schopnost sebereflexe, vedoucí někdy k přiznání vlastních chyb. Patří k ní rovněž velkorysost k odpůrcům a jinak smýšlejícím. Mučení zajatců je zrada Západu. Upozornění (chcete-li, udání), že „naši“ se dopouštěli zvěrstev, zradou Západu není.

Pokud někdo nadává na Evropskou unii, dokazuje svým způsobem převahu Západu, protože mu u nás nehrozí, že by například vypadl z okna.

Mnozí progresivisté například kritizují Západ za fenomén otroctví. Přitom západní civilizace byla jediná, která otroctví zpochybnila a postarala se o jeho zrušení. Progresivisté vám neřeknou, že po několik století piráti ze severní Afriky unášeli celé vesnice při pobřeží Středozemního moře a prodávali unesené lidi do otroctví. Neřeknou vám, jakou roli v boji proti těmto únosům sehráli Maltézští rytíři. Neřeknou vám, že Británie v devatenáctém století vynaložila značné prostředky na boj proti transatlantickému obchodu s otroky. Ano, jednostrannost a zaujatost progresivistů je zradou Západu. Ale zradou Západu by rovněž bylo, kdybychom progresivisty za jejich názory a tvrzení zavírali. Síla Západu – a jeho smysl – je právě v tom, že vytváří prostor pro dialog a pro odlišné názory.

Můj známý, kterého jsme zmínil na počátku článku, možná soudí, že Západ neunese vše. A má v tom v podstatě pravdu. Západ nezradí sám sebe, dokud v něm bude dostatek lidí, kteří jsou ochotni ho bránit. Kteří alespoň trochu chápou jeho přednosti před jinými kulturami. Ale Západ neunese vše. To, zda přežije současný nápor populismu, není vůbec jisté. To, co je na Západě cenné, je vlastně ohroženo neustále. A je ohroženo jak těmi, kdo svobodu slova popírají, tak těmi, kdo ji zneužívají.

21. července 2023

99,5 % žen nemá penis.

Ještě před sedmi lety by naprostá většina z nás považovala tuto větu za nesmyslnou. Patrně bychom přemýšleli o tom, zda někde nevypadlo nějaké slovo, nebo zda počítač vygeneroval větu z náhodně sestavených slov.

Nicméně v posledních letech nabyli vlivu – kulturního i legislativního – lidé, kteří jsou přesvědčeni, že člověk se může prohlásit čímkoli.

V Německu byl přijat zákon, který dovoluje, aby se muž prohlásil za ženu nebo žena za muže. Tuto volbu musí ostatní lidé a instituce respektovat. Takový člověk ale může svou volbu změnit. Ne ovšem dříve než po uplynutí jednoho roku; měnit svou volbu dejme tomu každý týden by bylo administrativně velmi náročné.

V Británii se některé děti prohlašují třeba za kočky a učitelé to musí respektovat. Viz https://www.dailymail.co.uk/news/article-12219913/Children-identifying-cats-wearing-ears-class-warns-Britains-toughest-headteacher.html.

Toto zmatení vychází z přesvědčení, že každý člověk si sám rozhoduje o své identitě.

Domnívám se, že je to blud. O naší identitě rozhoduje především Bůh a naším úkolem je zjistit, jaké má pro nás poslání. Dále je naše identita ovlivňována a utvářena rodinou i obcí či společenstvím, ve kterých žijeme.

Představa, že si mohu vymyslet, kým jsem, a že o tom, kým jsem, rozhodují výhradně mé subjektivní pocity, je nejvyšším projevem vzpoury a nevděčnosti.

Tento vývoj nezůstává bez následků. Mezi nejvážnější následky patří sebepoškozování a sebevraždy, a častější výskyt duševních poruch, zejména u dívek.

To zřejmě souvisí s rozpadem klasické rodiny a rozvojem sociálních sítí. Dívky jsou totiž na sociálních sítích závislejší než chlapci. Na sociálních sítích lze totiž upravovat vlastní vzhled, a na tom dívkám záleží více než chlapcům. Chlapci svou agresivitu vyjadřují převážně fyzicky, třeba tím, že se poperou. Dívky se tak často neperou, za to se více pomlouvají. Sociální sítě tedy nahrávají spíše dívčí agresivitě než chlapecké. Dívky jsou tedy na sociálních sítích zranitelnější.

Jak chlapci, tak dívky potřebují rodičovskou podporu. Pokud otec dívce říká, že ji miluje, že si jí váží, a že je pro něj krásná – tedy, chcete-li, pokud potvrdí její skutečnou identitu – bude dívka na netu méně zranitelná. Pokud je odkázána na hodnocení svými vrstevnicemi a vrstevníky, je pochopitelně mnohem zranitelnější.

Do našeho malého společenství už dva roky chodí tři dívenky, které jsme potkali „na ulici“. Jejich maminky jim v tom nebrání, a dokonce si je někdy přijdou ke konci bohoslužeb „vyzvednout“. Nedlouho poté, co jsme se s nimi seznámili, jsme je požádali, aby nakreslily svůj domov. Obrázky byly obsahově stejné: Maminka, děti, skříň, stůl… Tatínek na žádném obrázku nebyl. Tato absence otců se projevuje i tím, že tyto dívky projevují zájem o muže ve sboru. Všelijak je pošťuchují, sedají si jim na klín apod. Prostě otcovská figura chybí, až z toho bolí srdce.

Je nám jasné, že pomoci můžeme jen trochu. Dáreček k narozeninám, pochvala obrázku, pochvala za dobrou známku ve škole, drobné pozornosti. Otce ale plně nahradit nemůžeme. Jako křesťané ovšem víme, že řešení existuje, dokonce řešení radikální: Mnohé se změní, pokud tyto dívky najdou vztah k jejich a našemu nebeskému Otci, který miluje je, který miluje nás, který miluje jejich maminky, i muže, kteří je zplodili. Jen pak prožijí život šťastnější než život jejich maminek.

Snažíme se pomoci jim najít jejich skutečnou identitu. A víme, že žádná z nich není ani kluk, ani kočka, ani vlk… A doufáme, že toto šílenství do naší země nepronikne ve stejné míře, v jaké zachvátilo Velkou Británii a některé další země. Část společnosti prohlásila bizár za normu. A nepostihuje to jen problematické nebo „neúplné“ rodiny. Může to potkat i rodiny, které fungovaly, kde byly (a jsou) děti milovány.

Proč o tom píšu? Protože je důležité, co se děje. Rodiče, zajímejte se o to, co se děti učí ve škole. Vynaložte velké úsilí, abyste s dětmi neztratili (nebo navázali) duchovní a duševní kontakt. Zajímejte se o to, čím žijí, na čem jim záleží. A projevujte jim lásku. Nikoli ovšem lásku opičí, která souhlasí s každým bizárem, které děti někde pochytí. A především… modlete se. Za svou rodinu i za náš národ.

21. července 2023