K problematice výkladu Zjevení
Když jsem vyslovil názor, že řecké slovo tachy, zpravidla překládané „brzy“, lze přeložit i „náhle“, narazil jsem na námitky. Pokusím se blíže vysvětlit své stanovisko.
První předběžnou připomínkou je upozornění na to, že řada biblických termínů nebo výroků je víceznačných, přitom různé významy se navzájem nevylučují. (Podrobněji o tom píšu v knížečce „Inspirovanost Písma“.) Jednoduchým příkladem je Ježíšova výzva „mějte víru Boží“. Tato slova lze pochopit jako „mějte víru v Boha“ (tak ČEP), nebo „mějte víru, kterou dává Bůh“. Tyto dva významy se navzájem nevylučují a proto preferuji „tradiční“ kralický překlad, který tuto dvojznačnost zachovává. Podobných příkladů bychom našli v Písmu mnoho.
Podobně dvojznačné může být i řecké slůvko tachy, které znamená kromě „brzy“ a „náhle“ rovněž „rychle“, jak nám připomíná i obecně známé slovo „tachometr“. Při výkladu si ale můžeme položit několik dalších otázek. Ve Zjevení 1:1 jsou slova „co se má brzy stát“. Tato slova řekl Janovi anděl, a to na základě Ježíšova pokynu. Jakým jazykem anděl s Janem mluvil? V úvahu připadají především dva jazyky: aramejština, která byla zřejmě Janovou mateřštinou, nebo řečtina, kterou se běžně mluvilo i v Malé Asii, tedy i v Efesu nebo na ostrově Patmu. Dokážu si ovšem představit i to, že Ježíš skrze anděla dával Janovi určité vjemy, které Jan teprve „odíval do slov“. Předpokládám, že Jan knihu Zjevení sepsal řecky, i když nemohu vyloučit i případ, že si Zjevení nejprve zapsal aramejsky a pak ho (on sám, případně někdo jiný, jehož překlad Jan autorizoval?) přeložil do řečtiny. Pokud skutečně foneticky slyšel slova, a pokud to bylo v aramejštině, bylo by velmi zajímavé, jaké slovo bylo použito. Odpovědi na všechny tyto otázky se ovšem na této straně nebe zřejmě nedovíme. Ostatně pro naši spásu nejsou důležité.
Když upozorním, že téměř 2000 let od zjevení na Patmu po počátek Božího království není „brzy“, slyším dobře známou námitku, že jeden den u Boha je jako tisíc let pro nás, případně je tato myšlenka rozvinuta do (v podstatě samozřejmého) tvrzení, že Boží čas je jiný než čas lidský. Tato námitka se přijímá, onen argument z 2. Petrovy 3:8 mi pochopitelně není neznámý.
Jenže je tu určitá potíž. Ano, platí, že biblická slova mohou mít jiný význam, než mají v dnešní době pro nás. Takové důležité pojmy jako „láska“, „spravedlnost“ nebo „smlouva“ mají pro dnešního člověka často význam hodně odlišný od toho, jak těmto slovům rozuměli svatopisci. A jedním z úkolů biblické teologie je biblický obsah těchto pojmů vynášet na světlo.
Tak třeba slovo „hvězda“ ve Zjevení. Padlé hvězdě je dán klíč od bezedné propasti (Zj 9:1). To určitě nebude nějaká hvězda, jak jí rozumějí dnešní astronomové. Tak by to snad mohli chápat lidé, kteří tvrdí, že země je placatá; tito lidé jsou ale už za hranicí mých komunikačních schopností. A co takhle, když drak svým ocasem smete třetinu hvězd? Pokud to chcete vykládat v souřadnicích socialistického realismu, máte velký problém. Ovšem z Písma lze odvodit, že „slunce, měsíc a hvězdy“ jsou někdy zákrytnými pojmy pro autority (např. krále a jeho úřednictvo – viz např. Josefův sen a jeho pozdější postavení v Egyptě). Pak to „smetení třetiny hvězd“ může znamenat narušení pozemských i nebeských autorit, který se reálně projeví jako vpád anarchie. Ne že bych si to přál, ale možná od toho nejsme daleko. Rusko to prožívalo naplno v letech 1917-1923, a to, co přišlo potom, bylo jen jiné, nikoli lepší.
Taková slova jako „smlouva“, „bezúhonnost“, „svazování a rozvazování“ mohou mít jiný význam, než se domníváme. Studiem Písma se můžeme (a máme) tohoto významu dobrat. Je ale možné dávat jiný význam slovu „brzy“? Mám na mysli význam, jak tomuto slovu běžně rozumíme. Pokud je dva tisíce let „brzy“, pak mi vytane na mysli anekdota o malé holčičce, které tatínek vysvětloval něco z Bible a ona se ho zeptala: „Když Pán Bůh nemínil, co řekl, proč neřekl, co mínil?“ Ano, Boží čas je jiný než lidský. Nejde jen o trvání. Věčnost vůči času si můžeme představovat jako rovinu vůči přímce nebo prostor vůči rovině. Jenže tady chce Bůh něco sdělit lidem! Můžeme říci: „Spravedlnost v Bibli znamená to a to.“ Ale tady bychom museli říci „‘Brzy‘ v Bibli znamená hodně dlouho, třeba tisíce let.“
Pomocí takovýchto „úkroků stranou“ můžeme do Písma, a zejména do Zjevení, vkládat ledacos. Pokud si ale místo „brzy“ dosadíme „náhle“, tento úkrok nepotřebujeme. A jak jsem kdesi psal, odpovídá to i naší zkušenosti. Bůh do mého života nevstoupil brzy, ale vstoupil do něj náhle. Sametová revoluce nepřišla brzy, ale přišla náhle. Mého přítele opustila manželka. Z jeho pohledu to nebylo brzy, ale náhle.
Neříkám, že si máme všude v Písmu škrtnout „brzy“ a napsat tam „náhle“. Jeden jazyk nelze jednoduše „překlopit“ do druhého. Každá část Písma má svůj kontext. Například řecké slovo peirasmos znamená jednak pokušení, jednak zkoušku. A jistě mi dáte za pravdu, že pokušení a zkouška není totéž. Nezbývá než překládat podle kontextu. Pokud jde o Písmo, je třeba to činit s obzvláštní bázní. Mnohokrát jsem si to uvědomil, když jsem překládal Žalmy pro ČSP. I překlady mohou být inspirované a neinspirované.
- dubna 2020