99,5 % žen nemá penis.
Ještě před sedmi lety by naprostá většina z nás považovala tuto větu za nesmyslnou. Patrně bychom přemýšleli o tom, zda někde nevypadlo nějaké slovo, nebo zda počítač vygeneroval větu z náhodně sestavených slov.
Nicméně v posledních letech nabyli vlivu – kulturního i legislativního – lidé, kteří jsou přesvědčeni, že člověk se může prohlásit čímkoli.
V Německu byl přijat zákon, který dovoluje, aby se muž prohlásil za ženu nebo žena za muže. Tuto volbu musí ostatní lidé a instituce respektovat. Takový člověk ale může svou volbu změnit. Ne ovšem dříve než po uplynutí jednoho roku; měnit svou volbu dejme tomu každý týden by bylo administrativně velmi náročné.
V Británii se některé děti prohlašují třeba za kočky a učitelé to musí respektovat. Viz https://www.dailymail.co.uk/news/article-12219913/Children-identifying-cats-wearing-ears-class-warns-Britains-toughest-headteacher.html.
Toto zmatení vychází z přesvědčení, že každý člověk si sám rozhoduje o své identitě.
Domnívám se, že je to blud. O naší identitě rozhoduje především Bůh a naším úkolem je zjistit, jaké má pro nás poslání. Dále je naše identita ovlivňována a utvářena rodinou i obcí či společenstvím, ve kterých žijeme.
Představa, že si mohu vymyslet, kým jsem, a že o tom, kým jsem, rozhodují výhradně mé subjektivní pocity, je nejvyšším projevem vzpoury a nevděčnosti.
Tento vývoj nezůstává bez následků. Mezi nejvážnější následky patří sebepoškozování a sebevraždy, a častější výskyt duševních poruch, zejména u dívek.
To zřejmě souvisí s rozpadem klasické rodiny a rozvojem sociálních sítí. Dívky jsou totiž na sociálních sítích závislejší než chlapci. Na sociálních sítích lze totiž upravovat vlastní vzhled, a na tom dívkám záleží více než chlapcům. Chlapci svou agresivitu vyjadřují převážně fyzicky, třeba tím, že se poperou. Dívky se tak často neperou, za to se více pomlouvají. Sociální sítě tedy nahrávají spíše dívčí agresivitě než chlapecké. Dívky jsou tedy na sociálních sítích zranitelnější.
Jak chlapci, tak dívky potřebují rodičovskou podporu. Pokud otec dívce říká, že ji miluje, že si jí váží, a že je pro něj krásná – tedy, chcete-li, pokud potvrdí její skutečnou identitu – bude dívka na netu méně zranitelná. Pokud je odkázána na hodnocení svými vrstevnicemi a vrstevníky, je pochopitelně mnohem zranitelnější.
Do našeho malého společenství už dva roky chodí tři dívenky, které jsme potkali „na ulici“. Jejich maminky jim v tom nebrání, a dokonce si je někdy přijdou ke konci bohoslužeb „vyzvednout“. Nedlouho poté, co jsme se s nimi seznámili, jsme je požádali, aby nakreslily svůj domov. Obrázky byly obsahově stejné: Maminka, děti, skříň, stůl… Tatínek na žádném obrázku nebyl. Tato absence otců se projevuje i tím, že tyto dívky projevují zájem o muže ve sboru. Všelijak je pošťuchují, sedají si jim na klín apod. Prostě otcovská figura chybí, až z toho bolí srdce.
Je nám jasné, že pomoci můžeme jen trochu. Dáreček k narozeninám, pochvala obrázku, pochvala za dobrou známku ve škole, drobné pozornosti. Otce ale plně nahradit nemůžeme. Jako křesťané ovšem víme, že řešení existuje, dokonce řešení radikální: Mnohé se změní, pokud tyto dívky najdou vztah k jejich a našemu nebeskému Otci, který miluje je, který miluje nás, který miluje jejich maminky, i muže, kteří je zplodili. Jen pak prožijí život šťastnější než život jejich maminek.
Snažíme se pomoci jim najít jejich skutečnou identitu. A víme, že žádná z nich není ani kluk, ani kočka, ani vlk… A doufáme, že toto šílenství do naší země nepronikne ve stejné míře, v jaké zachvátilo Velkou Británii a některé další země. Část společnosti prohlásila bizár za normu. A nepostihuje to jen problematické nebo „neúplné“ rodiny. Může to potkat i rodiny, které fungovaly, kde byly (a jsou) děti milovány.
Proč o tom píšu? Protože je důležité, co se děje. Rodiče, zajímejte se o to, co se děti učí ve škole. Vynaložte velké úsilí, abyste s dětmi neztratili (nebo navázali) duchovní a duševní kontakt. Zajímejte se o to, čím žijí, na čem jim záleží. A projevujte jim lásku. Nikoli ovšem lásku opičí, která souhlasí s každým bizárem, které děti někde pochytí. A především… modlete se. Za svou rodinu i za náš národ.
- července 2023