V současnosti probíhá veřejná diskuse o podobně nového občanského zákoníku. Vláda předložila navrhované změny nejrůznějším institucím, včetně církví.
Chci se vyjádřit k jedinému paragrafu. Je to paragraf § 858, který se týká výchovy dětí. Jeho navrhované znění je následující:
Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
Tučně jsou zvýrazněna slova, které jsou do stávajícího znění tohoto paragrafu doplněna. Považuji za správnější nechat tento odstavec v původním znění. Pokusím se zdůvodnit, proč.
V důvodové zprávě se píše, že tato úprava má jen deklaratorní charakter. Neobsahuje žádnou sankci. Jde o popis žádoucího stavu, do nějž má společnost dospět.
Kruté zacházení s dětmi („týrání svěřené osoby“) je zakázáno trestním zákonem a je to tak správně.
Důvodová zpráva pochopitelně nestanoví, jakým způsobem mají být děti trestány. Domnívám se ale, že jakýkoli trest může být chápán jako duševní strádání a/nebo ponižující opatření. Je naprosto přirozené, že trest se dítěti nelíbí a že určité strádání představuje. Je to přece trest. Jde samozřejmě o to, aby byl přiměřený a sloužil výchově, a jistě si dovedeme představit tresty, které jsou skutečně ponižující a které nemají za cíl dítě napravit, ale ublížit mu. Tyto případy je ale možno stíhat jakožto „týrání svěřené osoby“. Pokud se někdo domnívá, že navrhované znění zpřesňuje, co týrání svěřené osoby může být, pak namítám, že toto zpřesnění bude patrně vyžadovat další zpřesnění, protože na rozdíl od tělesných trestů, kde je situace poměrně jasná, termíny duševní strádání a ponižující opatření mohou být vykládány nejrůznějším způsobem.
Moje dcera své čtyři děti tělesně nikdy netrestala. Inspirovala se známým americkým autorem Johnem Grayem, který radí posílat zlobivé dítě za dveře. Píše, že na tolik minut, kolik je mu roků. Já mám ovšem dojem, že tříleté dítě při uplatnění tohoto trestu začíná strádat už po deseti vteřinách. Tento trest lze uplatňovat zhruba tak do sedmi či osmi let. Kdybyste se ho pokusili uplatnit na puberťáka, brzy byste zjistili, že mu vykázání za dveře spíše vyhovuje.
V mém dětství bylo běžné dostat nářez páskem nebo vařečkou. Takové trestání aplikovali i mí rodiče, nikdy jsem ale neměl pocit, že „duševně strádám“ nebo že jsem „ponižován“. Duševnímu strádání mohl být blíže druhý způsob trestání, který aplikoval otec a jemuž říkal „kádrový pohovor“. Ten spočíval v tom, že otec seděl v křesle, já jsem stál před ním a on mi kladl řečnické otázky typu „tak jak si to představuješ?“ apod. a pak mi všelijak domlouval. Dával jsem přednost klasickému výprasku.
Nicméně jiná znění občanského zákoníku musím pochválit. Občanský zákoník jasně a výslovně říká, že za výchovu dětí jsou zodpovědní rodiče, nikoli stát. Proto u nás není možné, aby dítě ve škole vystupovalo pod jiným pohlavím než ve své vlastní rodině aniž jsou o tom rodiče vůbec informováni, jak je tomu ve Spojeném království. (Jinými slovy, nemůže nastat situace, kde stát, konkrétně škola, podrývá a nerespektuje autoritu rodičů.)
V debatě o navrhovaných změnách zaznívají hlasy, že ve zmiňovaném paragrafu chybí jakákoli sankce. Jak již bylo řečeno, důvodová zpráva uvádí, že navrhované znění zákona má pouze naznačit, kam se má společnost ubírat, a sankce nejsou v daném paragrafu záměrně. Jen je třeba ohlídat, aby se sankce neodsouhlasily v rámci nějakého pozměňovacího návrhu. Ale jak jsem psal, dával bych přednost původnímu znění uvedeného paragrafu.
- září 2023