Dlouho jsem přemýšlel, jak tento článek nazvat, abych popudil co nejméně lidí. Jde totiž stále o téma výbušné, v poslední době zejména mezi křesťany. Na této otázce se štěpí celé velké denominace – baptisté, metodisté, anglikáni…
Trochu se vymluvím i na to, že tento článek píšu na výslovnou žádost některých čtenářů. Ale když už jsem se do toho pustil, jsem ochoten se v dalších článcích vyrovnávat s případnými námitkami, dotazy a poznámkami. Trochu mě ovšem mrzí, že když jsem před lety publikoval knihu Vztahy – sex – rodina, neměla takový úspěch, v jaký jsem doufal. Bylo za ní totiž spousta práce. Například jsem několik měsíců studoval různé teorie, odkud se homosexualita bere. I další části této knihy mě stály hodně úsilí. Teď už je kniha téměř rozebraná, čas od času na ni přesto ještě narazit lze.
Nuže, k věci: Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Máme tedy dvě pohlaví – mužské a ženské. Různá další pohlaví jsou lidský výmysl. Pohlaví není něco, co si člověk může vybrat. Je mu dáno. Může ho přijmout jako dar, nebo ho může odmítnout. O tom, zda je někdo muž nebo žena, rozhodují chromozomy.
Jsou určité hraniční případy, kdy se člověk rodí jak s mužskými, tak ženskými orgány či s jejich částmi. Četl jsem někde, že se jedná o jeden ze zhruba sedmi set narozených, koho se to týká. Bůh má tyto lidi jistě stejně rád, jako každého z nás, a možná ještě radši, protože takový člověk to nemá lehké, a handicapovaní mají u Boha vždycky jakýsi náskok.
Pokud jde o homosexualitu, rozlišujme homosexuální sklony a homosexuální jednání. Za homosexuální sklony člověk nemůže a ony samy mohou být určitým břemenem, nejsou však hříchem. Homosexuální jednání je hříšné.
Bible homosexuální jednání zapovídá. Komu? Božímu lidu. Bible ví o homosexualitě, něco o ní říká, ale zdaleka ne tolik, jak bychom si přáli.
Nepochybuji o tom, že homosexuálním lidem se žije těžko, zejména pokud žijí v nelaskavém a nepřátelském prostředí. Proto jsem pevně přesvědčen, že jim jejich život nemáme žádným způsobem ztrpčovat, natož je popravovat, jak se děje kupříkladu v Íránu.
Věřím, že člověk se může z homosexuality vymanit, byť je to v reálném životě relativně řídké. Nicméně možné to je.
Pokud křesťan není z homosexuality vysvobozen, čeká ho život v celibátu.
Není to tvrdé? Je. Stejně tvrdé je pro muže žít v manželství se ženou, která odmítá sex. Stejně tvrdé je pro ženu žít v manželství s mužem, který jí vůbec nepomůže s výchovou dětí, ba dokonce ji ještě podrývá.
Pokud ti jde o život ve slasti, pak je křesťanství špatnou volbou. Bůh nás učí trpělivosti, zdrženlivosti, pokoře a milování nepřátel.
Sex je nádherný Boží vynález a jeden z nejkrásnějších Božích darů. Má však své místo pouze v manželství. Celibát je tvrdý.
Proto si mnozí lidé přizpůsobují Písmo svým myšlenkám a touhám. A buď ho přizpůsobí světonázoru, který nás obklopuje, nebo budou hledat Boha.
Bůh nám dá sílu k čistému životu. Pokud hledáme Boží slávu, můžeme najít i motivaci k životu podle Božího Slova. Víme také, že tento život není vše. Věřím tomu, že v budoucím věku budou naplněny veškeré naše touhy. Spadne z nás všechno napětí. A těžké chvíle zde v tomto věku nás mohou vehnat do Boží náruče.
Žijeme v době, kdy je dovoleno téměř vše. Pokud si někdo zvolí homosexuální životní styl, tak mu v něm nikdo nebude bránit. A to je, myslím, dobře. To ovšem neznamená, že by homosexuální jednání přestalo být hříchem, když přestalo být kriminalizováno. Podobně manželská nevěra rovněž je hříchem, přestože není kriminalizována (alespoň v naší civilizaci ne; v muslimském světě je to jinak).
K této problematice vyšla u nás celá řada výborných knih. Hovory o homosexualitě a Coming Out v rodině od Joe Dallase, Krize mužství nebo Rozbitý obraz od Leanne Payne, abych uvedl alespoň některé.
V tomto článku je nadhozeno několik myšlenek. Nekamenujte mě, prosím, za to, co v článku není. Na smysluplně formulované otázky se pokusím dát smysluplné odpovědi. (Nevím ovšem všechno.)
- února 2023