Minulou neděli jsem v jesenickém sboru prožil něco zajímavého. Jedna sestra vydávala svědectví, jak tříleté holčičce odstraňovali nádor na mozku. Prognóza byla nejistá. Milá sestra pak zmiňovala, kdo všechno se zdar operace modlil – její dcera, přítelkyně její dcery… a dokonce i jedna muslimka. Ta sestra ji zmínila jen okrajově a řekla něco, o čem jsem tušil, že to vyvolá bouři. Prý je jedno, ke komu se modlíme, hlavně když je to ze srdce.
Tato starší sestra prožila ve svém životě děsivé věci a Ježíš ji zachránil a vytáhl z obrovského utrpení. Ježíš jí dal i široké a milující srdce, což vycítí zejména děti.
Ano, její svědectví bylo teologicky zmatené. Není jedno, ke komu se modlíme.
Stalo se, co jsem trochu čekal: Jedna sestra povstala a řekla, že ona zásadně nesouhlasí s tím, aby se někdo modlil s muslimem. A domnívám se, že nebyla sama, kdo byli svým způsobem pohoršeni. Na druhé straně mi vytanul na mysli biblický příběh z 13. kapitoly Lukášova evangelia o tom, jak Pán Ježíš uzdravil ženu, která se nemohla narovnat. Čteme v něm o představeném synagogy, kterého rozhněvalo, že Pán Ježíš uzdravuje v sobotu. Zázrak uzdravení nepopíral – vlastně ho potvrdil. Nicméně zatímco mnozí ostatní se radovali z uzdravení ženy, která prožila značnou část života v trápení, onen představený se hněval. Tady nám sestra nadšeně líčila, jak Bůh vyslyšel modlitby a uzdravil malou holčičku, ale ne všichni se radovali. … Kdyby tam nefigurovala ta muslimka, že?
Co si počneme, když Bůh vyslyší modlitbu nějakého muslima, zatímco naši ne? Nebudeme v pokušení se na Pána Boha zlobit? My mu přece věrně sloužíme, zatímco ten muslim… Nebo to můžeme vše popřít či prohlásit za satanské působení.
Já nemám problém se modlit s muslimem. Samozřejmě mu řeknu, že jsem ctitelem Hospodinovým. Ale věřím v živého, jednajícího Boha, nikoli v nějakou svou teologii, která je vlastně ideologií. Proto bych možná muslimovi modlitbu sám nabídl, protože vím, že Bůh miluje všechny lidi, i toho muslima. Samozřejmě bych s ním mluvil o tom, co pro mě Kristus udělal a co pro mě znamená. Ale víc než na svá slova bych spoléhal na dotyk Ducha svatého. Znovu opakuji: Není tak důležité, co si o Bohu myslíme, důležitější je, abychom se s ním setkávali.
Krásně to líčí C. S. Lewis v 15. kapitole posledního dílu Letopisů Narnie (Poslední bitva). Jeden z ctitelů Taše, který je v knize protivníkem Aslanovým, jenž v Narnii představuje Krista, se ocitne v obnovené Narnii. (Tedy v ekvivalentu Nového Jeruzaléma.) A hledá v ní Taše. Taše nenajde, ale najde Aslana. Lépe řečeno, Aslan najde jej. A říká mu: „Buď vítán, synu můj!“ Onen muž odpovídá: „Běda, Pane, já nejsem tvým synem, nýbrž služebníkem Tašovým.“ Zatímco Boží nepřátelé se snažili všechny přesvědčit, že Aslan a Taš jsou vlastně jedna a táž bytost, Aslan onomu bojovníkovi vysvětluje: „Nikoli proto, že bychom byli jedna a táž osoba, nýbrž proto, že jsme rozdílní jako noc a den, pro sebe přijímám všechnu službu, kterou jsi konal pro Taše.“ A pokračuje: „My dva se od sebe lišíme natolik, že pro mne nikdo nemůže vykonat nic zlého a pro něj nikdo nemůže udělat nic dobrého. Když tedy někdo bude přísahat při Tašovi a dodrží svou přísahu proto, že je to přísaha, přísahal ve skutečnosti při mně, třebaže o tom nevěděl, a budu to já, kdo ho odmění. A jestliže někdo spáchá v mém jménu nějakou krutost, je to Taš, komu slouží, třebaže vyslovuje jméno Aslan, a Taš je ten, kdo jeho čin přijímá.“
Tak tomu rozumím i já. Nepřekvapuje mě, když se setkám se šlechetným muslimem či budhistou. Toužím, aby poznali Krista. Ale vím, že s přístupem „dokud si nebudeš myslet o Bohu totéž co já, tak se s tebou nemohu modlit“, příliš neuspějeme.
Patrně dost lidí si myslí, že kdyby se modlili s muslimem, zradili by Krista. Domnívám se, že tomu tak není. Naopak, člověk se může modlit i s muslimem, právě protože má víru v pravého Boha.
Opakuji, co jsem patrně již psal. Byl to tuším Dietrich Bonhoeffer, kdo napsal: „Pochopil jsem, že Bůh není nepřítelem mých nepřátel. A později mi došlo, že není ani nepřítelem svých nepřátel.“
A poznámka na závěr: Opravdu je důležitější, aby se nás Bůh dotkl, než abychom si o něm mysleli ty správné věci. Nicméně bedlivě studujme Písmo. Pak se můžeme zamyslet třeba nad tím, jestli se tak trochu nepodobáme onomu představenému synagogy.
- února 2022