Když jsem zveřejnil článek „Univerzalismus je lákavá hereze“, byl jsem překvapen množstvím reakcí. V podstatě to bylo překvapení příjemné –mnoho lidí o Bohu skutečně přemýšlí. Současně se ale ukázalo, že mnozí lidé zápasí s obtížnými místy v Písmu a mnohdy si s nimi neví rady. Ukázalo se ovšem rovněž, že mnozí s oněmi obtížnými místy nezápasí a určité věci v Písmu si jednoduše škrtnou. Čtenář, v jehož reakci se objevil výraz, který jsem zvolil za název tohoto článku, bere evidentně Písmo vážně, ale vidí v něm nepřekonatelný rozpor. Bůh nám na jedné straně ukazuje milostivou tvář, na druhé straně hrozí strašnými tresty.
V tomto článku se nebudu zabývat jednotlivými obtížnými místy v Písmu. Těm jsem se věnoval ve své druhé knize Krutý Bůh?, která vyšla česky ve dvou vydáních a v současné době je již rozebraná. Chci ale předložit jednu důležitou myšlenku, která se týká přístupu k Písmu. (Této myšlenky se částečně dotýkám v jiné své knížečce, Inspirovanost Písma, kterou lze stále objednat v Nakladatelství KMS.)
K četbě Písma potřebujeme klíč. Já tento klíč nacházím v závěru Janova evangelia, kde se píše: „Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před svými učedníky. Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu“ (Jan 20,30-31).
Zde Jan vysvětluje, proč napsal své evangelium. Napsal ho proto, abychom uvěřili, že Ježíš je Syn Boží, a abychom skrze víru v něj dosáhli života věčného.
Můžete namítnout, že striktně vzato zde Jan mluví pouze o svém evangeliu. Přesto však analogicky můžeme jeho slova vztáhnout na celé Písmo: Dostalo se nám od Boha v té podobě, v jaké Bůh chtěl, a to proto, abychom poznali Ježíše jako Spasitele a mohli v něj uvěřit.
Bible obsahuje spoustu historických informací. I pro nevěřící historiky je cenným pramenem. Obsahuje i úžasnou poezii. Nicméně primárně není ani učebnicí historie, ani sbírkou básní, ani občanským zákoníkem, i když o některých jejích částech by se to tvrdit dalo. To nic nemění na tom, že Písmo je nám dáno, abychom poznali Boha a jeho Syna Ježíše Krista.
Vrcholem Ježíšova života pak je jeho zástupná smrt na kříži a jeho slavné vzkříšení. O této události mluví Ježíš v Janově evangeliu jako o „té hodině“. K této hodině směřoval. Znamení, která konal, by neměla smysl, kdyby „ta hodina“ nenastala a kdyby Ježíš nepodstoupil smrt a nebyl vzkříšen.
Naše uvažování o Bohu, o Ježíši Kristu a o Písmu tedy musí vytvářet určitý koherentní celek. Bylo by naivní snažit se této koherence dosáhnout tím, jak reagovali s určitou naivitou někteří čtenáři, totiž že ocitovali některé verše, které zdánlivě potvrzují univerzalismus (např. „Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval“ Ř 11,32; takových veršů naleznete v Písmu celou řadu), ale zamlčeli všechna místa o pekle, soudu a Božím hněvu.
Písmo jasně říká, že Ježíš Kristus, Boží milovaný syn, podstoupil krutou smrt, aby nás vykoupil a zachránil. Apoštol Pavel správně a logicky vyvozuje: „On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?“ (Ř 8,32).
Takový Bůh nemůže být krutý. Pro mě jde o klíčové pravdy. Ano, v Písmu je spousta veršů o soudu a záhubě. Ale mě se to netýká. Uvěřil jsem v Ježíše Krista. Bůh mi dal svého Svatého Ducha. A ten mě nikdy nevedl k tomu, abych kamenoval cizoložnice, vyhubil Amálekovce nebo na někoho svolával prokletí. Přitom ale neztrácím přesvědčení, že i obtížná místa v Písmu mají své místo.
Pro nás pro všechny mám jednu dobrou zprávu: Nemusíme rozumět všemu, co je v Písmu. Ani nemusíme dělat Pánu Bohu advokáta – On se nepochybně dokáže obhájit sám. Budeme-li chtít žít s Pánem Ježíšem, Duch svatý nám vždy připomene, co je pro nás relevantní. „Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, odhalené pak nám a našim synům až navěky, abychom plnili všechna slova tohoto zákona“ (Dt 29,28). Spoustě věcí v Písmu nerozumím. Bůh mi toho ale odhalil tolik, že mám co dělat do konce života. Především mi zjevil Ježíše, a povolal mě, abych hlásal Boží království.
- října 2020