Některé západoevropské vlády a další demokratické země, jako je Kanada nebo Austrálie, uznaly Palestinu jako samostatný stát. Naše vláda se k těmto zemím nepřidala, což považuji za správné. Zachovala se dle mého mínění podle biblické zásady „nepřidáš se k většině, páchá-li zlo“ (Exodus 23:1 ČEP). Ostatně jsem od našich zastánců „svobodné“ Palestiny neslyšel žádný validní argument pro tento krok – vyjma tvrzení, že by bylo lépe, kdybychom se v této věci přidali k ostatním, abychom příliš „nevyčnívali“.
Bezprostředním podnětem k uznání Palestiny měla prý být izraelská genocida v Gaze.
Uvedu několik důvodů, proč je uznání Palestiny špatným krokem, a proč by tento krok neměly dělat právě národy západního civilizačního okruhu.
Předně je třeba stále znova vracet pojmům jejich smysl. Páchá Izrael genocidu? Pak nelze o Gaze mluvit jako o koncentračním táboru. Gaza má patrně nejvyšší natalitu na celém světě. Jaká byla natalita v Buchenwaldu, Sachsenhausenu nebo Treblince?
Charta OSN požaduje, aby do OSN mohly vstoupit pouze státy, které nechtějí zničit jiný stát. Z tohoto důvodu měl být z OSN vyloučen Írán, protože ten se netají tím, že chce zničit Izrael. Palestinu bude možné – a smysluplné – přijmout za členský stát, pouze pokud se těchto snah o zničení Izraele zřekne.
V průběhu let – zejména v 19. století, ale pokračovalo to i ve století dvacátém – se války svým způsobem „humanizovaly“, dá-li se toto slovo pro válečnou situaci vůbec použít. Vznikl Červený kříž, usilující o pomoc raněným, přijaly se různé konvence, které měly za úkol chránit civilisty, případně raněné vojáky převážené do bezpečí, nebo zakazovaly mučení zajatců. Ano, i armády západních zemí tyto konvence mnohokrát porušovaly. K mé lítosti to byli nedávno i čeští vojáci, kteří umučili afgánského teroristu. Jistě, ten člověk zrádně zabil jejich kolegy, soud by ho nepochybně odsoudil k trestu smrti, ale o to více bychom měli usilovat o to, aby se ony „humanizující“ konvence dodržovaly.
Hamás, a další teroristické skupiny, si něčím takovým hlavu nelámou. Zbraně převážejí v sanitkách. Velitelé Hamásu mají své štáby v suterénech nemocnic a škol, někdy škol provozovaných OSN a s vědomím těchto teroristů. Když izraelská armáda obsadí nějak dům či byt, najde zbraně nejspíše v dětském pokoji pod dětskými postýlkami.
Do toho přijdou evropské státy s tím, že ano, všichni uznáváme právo Izraele se bránit, ale musí se bránit „přiměřeně“, tj. zase ne tak moc. „Ano, Izraelci, haste ten požár, ale nesmíte ho uhasit úplně, a my vám budeme dávkovat, kolik vody můžete pro hašení využít.“
Kdo chce do této tragédie nějak vstoupit – a evropské vlády do ní vstupují, ovšem velmi nešťastně – měl by poradit, jak se bránit, jak zabránit smrti civilistů (podle čeho poznáte v Gaze civilistu od teroristy?) a dětí a zajistit dodávky humanitární pomoci, aniž by je Hamás rozkradl.
Toto evropské mustrování Izraelců je o to trapnější, že je neuvěřitelně pokrytecké. Proč právě Izrael? V západní Evropě se konají až statisícové demonstrace na podporu Hamásu. Proč na podporu teroristů, proč ne na podporu Izraelců?
Ve světě probíhá řada konfliktů. Někde – například v Nigérii – umírají desetitisíce křesťanů ročně. Spoustu obětí mají boje v Kongu. Válka v Sýrii má nesrovnatelně více obětí než izraelsko-palestinský konflikt. Kde se svolávají demonstrace proti pronásledování Ujgurů v Číně? Jaké pobouření vzbudilo mezi progresivisty pronásledování žen v Íránu? Demonstrující mávají palestinskými vlajkami a pálí vlajky britské či německé. Často se k nim přidávají příslušníci tzv. LGBTQ komunity. Oni opravdu netuší, že islamisté s nimi udělají rázný konec, jakmile se dostanou k moci? Opravdu nikdo z nich vení, jak ajatolláh Chomejní zatočil s levičáky, kteří mu pomáhali svrhnout šáha Rezá Pahlavího? Demonstranté podporující Hamás provolávají heslo „From the river to the sea, Palestine shall be free! prý nevěděli, o jakou řeku a o jaké moře jde. Teď už je to klišé, možná už to všichni vědí. Nechci je zkoušet ze zeměpisu; spíše by mě zajímalo, jakou „svobodu“ si autoři tohoto hesla představují. V Izraeli mohou izraelští Arabové hlasovat, mohou zastávat veřejné funkce. Palestinci nenechávají nikoho na pochybách, že „svobodná“ Palestina bude svobodná především od všech Židů.
Co se to děje? Islamisté prokázali nebývalou brutalitu a ještě se tím pyšnili. Nebo co vede ženu z Londýna, která viděla na zastávce autobuse jedenáctiletého chlapce s kipou, prošla kolem něj, pak se vrátili a do obličeje mu zakřičela ono heslo o řece, moři a svobodné Palestině a pokračovala ve sv cestě. Co jí ten hoch udělal? Pořád to ale není tak strašno, když po masakru ze 7. října vedli zajatá rukojmí včetně čtyřletého chlapce, na kterého palestinské děti plivaly. Co se stane s ním? A co vyroste z těch palestinských dětí?
Mám v počítači videa, která natočili sami Palestinci. Nechci se na ně ale dívat – jsem na to příliš slabá nátura. Ženě uříznou ňadra a pak si s nimi před jejíma očima kopou, než ji zabijí. Nicméně lidé demonstrují proti Izraeli.
Každoročně přijme OSN víc protiizraelských rezolucí než proti všem ostatním státům či skupinám dohromady. Vám, kteří voláte po uznání Palestiny, vám to nepřipadá divné? Vy se chcete podílet na tomto pokrytectví? Já tedy ne.
Co může být za tímto zmatením? Proč je najednou Irsko plné nenávisti k Židům? Udělal Izrael něco Irsku? Podobné otázky si neustále kladu, respektive kladou se mi jaksi samy. Postoje progresivistů mi připadají iracionální.
Pronásledování Židů v Západní Evropě nebo Austrálii už nyní připomíná Německo těsně před a těsně po nástupu nacionálních socialistů k moci. Douglas Murray a mnozí další varují, že tolerování antisemitismu nezůstane bez následků. Osud Evropy bude následovat osud Izraele. Až začnou evropské ekonomiky kolabovat, vzpomeňte si na Boží zaslíbení praotci Židů Abrahamovi: „Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země“ (Gn 12,3).
26. srpna 2025