Vlastně bych se měl z výsledků voleb do Poslanecké sněmovny radovat, a ne sýčkovat. Hlasoval jsem pro Spolu a vyhráli jsme. Dříve opoziční strany budou mít v Poslanecké sněmovně pohodlnou většinu 108 hlasů – kdy měli vítězové voleb tak jednoznačnou převahu? U nás se to vždycky šmrdolilo kolem té stojedničky a problém sestavení vlády se občas „řešil“ pomocí přeběhlíků – nic pěkného na pohled.
Na televizní debaty jsem se dívat nevydržel. Těch dvacet minut, kdy jsem to zkoušel, nešlo o debatu, ale o jednotlivé vstupy, v nichž bylo možno napadnout protivníka. Moderátoři vesměs nemoderovali, ale nadhodili nějakou otázku a pak někoho vyvolali. A za pět minut se už mluvilo o něčem úplně jiném. Nu, tak se v této pokrokové době dělá politika – na tom nic nezměním.
Zato v sobotu odpoledne jsem byl přilepený na televizní obrazovku. Bylo to drama s dobrým koncem. Další čtyři roky Babišovy vlády byly zažehnány. (Uf, to se mi ulevilo.) Nicméně teď dojde na lámání chleba – ustojí Piráti ztrátu mandátů ve prospěch vlastního koaličního partnera? Dohodne se pět politických stran na vládě? Mnozí věští, že nikoli.
A v čem spočívá mé sýčkování?
Ne v tom, že bych vítězům předpovídal brzké roztržky a nedohodu – tedy něco podobného, co se stalo na Slovensku po pádu vlády Róberta Fica, po němž brzy následoval pád nového premiéra Igora Matoviče. Hlavní nebezpečí vidím jinde.
Nová vláda bude muset udělat řadu velmi nepopulárních kroků. Velice nepříjemnou inflaci bude moci ovlivňovat pouze z části – ta je do velké míry důsledkem ekonomického vývoje na celém světě. Obávám se, že inflace snadno „sežere“ přínos zvýšení důchodů, které v závěru prosadila Babišova vláda. V celé řadě oblastí se kroky vlády, byť by byly sebepozitivnější, projeví až po letech. Vzhledem ke čtyřletému období bude muset vláda jednat poměrně rychle a nepopulární kroky prosadit ve dvou následujících letech, tedy 2022 a 2023.
A hned zkraje roku 2023 budou prezidentské volby. Ano, všichni tušíme, že by mohly nastat i dříve, ale to nikdo z nás kromě několika proroků a „proroků“ s jistotou neví, takže spekulace necháme stranou.
A co bude dělat dosavadní premiér Babiš? Ať už vláda udělá cokoli, zpočátku budou nepopulární kroky převažovat, a dosavadní premiér bude mít bezpočet příležitostí říkat: „Vzpomeňte si, jak se vám dařilo za mě. Já jsem vám to říkal, že zvítězí-li opozice, bude vám zle.“ A mnoha lidem se to bude takto jevit. Mnozí si nepřipustí, že peníze z prázdné kasy nelze rozdávat donekonečna.
A kdože se to bude jevit jako možný kandidát na nového prezidenta?
No přece Andrej Babiš.
Jeho šance umocňuje časovaná puma, ukrytá v letošní volební statistice.
Myslíte, že současná rýsující se pětičlenná koaliční vláda má podporu většiny obyvatelstva? Pozor, brzděte! Já se samozřejmě raduji z toho, že komunisté konečně nebudou v Parlamentu, a není mi moc líto ani ČSSD. Mně osobně ve „volební kalkulačce“ vyšla Trikolóra, ale z dobrých důvodů jsem nikdy neuvažoval, že bych ji volil. Jenže:
Jsou tady doslova statisíce hlasů, které propadly. A tyto hlasy by vítěze voleb rozhodně nevolily. Co s těmito lidmi bude?
Ze svého hlediska v Parlamentu žádné zastání mít nebudou. Ale když už ho budou přece jenom v Parlamentu někde hledat, kde to asi bude? Ano, u Babiše a Okamury. A Andrej Babiš je určitě dokáže oslovit. Upraví svou rétoriku způsobem, že v prezidentských volbách se pro některé lidi stane kandidátem přímo neodolatelným. Odtud tedy mé sýčkování.
Dobrá zpráva pro nás pro všechny je, že jsem se často mýlil. Kéž bych se mýlil i tentokrát!
- října 2021