Stále znova se setkávám s námitkami, že se „pletu do politiky“. Někteří křesťané soudí, že křesťan by se v politice angažovat neměl, protože „svět ve zlém leží“ a tak jako tak ho čeká poslední soud a pak konec. Starý Jeruzalém padne a místo něj sestoupí z nebes Jeruzalém nový, který s tím starým nebude mít nic společného. Snaha něco na této zemi změnit je marná a může jen vyvolávat falešné naděje. Jediné, co má smysl, je hlásat evangelium, protože Bůh prochází zemí a hledá, kdo by se ještě nechal zachránit. Z knihy Zjevení se dočítáme, že ani ta nejmasivnější znamení už nepomohou – nebude nikdo, kdo by se odvrátil od svých zlých cest (srv. Zj 9,20; 16,11).
Vyhlížím Nový Jeruzalém a upřímně se na něj těším. Je mi jasné, že jsou věci, které nastanou – poslední soud bude, i kdybychom se proti němu modlili o sto šest. Stará země a staré nebe dozajista pominou.
Jenže Bůh nás ponechal na této zemi a není mu jedno, jak s ní zacházíme a jak prožijeme těch několik desítek let, které na této planetě trávíme.
Hlavním úkolem církve a náplní našeho života, by měla být oslava Boha a Ježíše Krista a zvěstování evangelia. Nicméně církev má co říci k různým oblastem života. Hovoříme o mandátu politickém, kulturním a sociálním. Tyto mandáty nesmí nikdy zastínit ten mandát hlavní – oslavování Boha a zvěstování evangelia. Pokud se člověk příliš soustředí na politiku, na vědy a umění nebo na sociální pomoc, může to mít následky přímo tragické. To ale neznamená, že bychom se v těchto oblastech neměli angažovat vůbec.
Příkladem a ideálem takového angažmá je anglický křesťan a politik William Wilberforce. Celý svůj život bojoval proti otroctví a zpočátku se jeho zápas jevil jako beznadějný. Po několika desetiletích, nedlouho před svou smrtí, slavil vítězství.
Věřím, že ho inicioval, vedl a posiloval Duch svatý. Wilberforce pochopitelně čelit námitkám některých křesťanů, že otroctví je přece „biblické“ a že první křesťané proti otroctví nebojovali. Nicméně apoštol Pavel položil jakési základy pro pozdější boj za zrušení otroctví svým „ani muž, ani žena, ani otrok, ani svobodný“ (Gal 3,28). Pavel věděl, že otrok je na tom stejně jako jeho pán, že v Kristu tato rozdělení padají.
Tento článek pochopitelně nemůže pokrýt vše, proto se spokojím s uvedeným příkladem politického angažmá křesťana. Wilberforce rovněž věřil v poslední soud a konec současného nebe a současné země. Jistě ale také znal Ježíšovo podobenství o hřivnách. Křesťané, kteří jakékoli angažování se v tomto světě odmítají, mi připadají jako onen služebník, který zakopal svěřenou hřivnu.
Proto jsem rád, když se křesťané angažují jako soudci, státní zástupci, advokáti, vězeňští dozorci, policisté, lékaři, pečovatelky, sociální pracovníci apod. Jsou-li to skuteční křesťané, budou jistě neúplatní, a už tím slouží svým spoluobčanům. Nehledě na to, že lidé snáze uvěří těm, kteří vedou bezúhonný život, využijí-li příležitosti a budou zvěstovat evangelium. Mohu do omrzení opakovat: Ne, nesmyslím si, že křesťané svými snahami spasí tuto zemi. Ale jsem přesvědčen, že ji mohou – a mají – udělat o něco lepším místem k životu. Ideální je, když lidé vidí naše dobré skutky a začnou za ně chválit našeho nebeského Otce (Mt 5,16).
Rozhodně bychom neměli mít postoj Jonáše, který si zřídil jakousi pozorovatelnu, z níž by se mohl dívat, jak to zpropadené Ninive zanikne.
Zdá se mi, že křesťanská „nechuť ke světu“ se promítá do postoje veřejnosti, jejíž značná část soudí, že máme tu nejhorší vládu, jaká kdy po listopadu existovala. Pokud se my křesťané podílíme na vytváření takové atmosféry, těžce hřešíme. Byli jsme povoláni k tomu, abychom se za vládu modlili, ne abych ji kritizovali. Slyším námitku: „Ale za vládu se máme modlit jen proto, abychom mohli v klidu zvěstovat evangelium.“ Ano, to je jistě ten hlavní důvod. Ale pokud ke své modlitbě přidáte třeba prosbu, aby vláda dělala moudrá rozhodnutí a aby spravedliví stoupali a bezbožníci klesali, jistě neprohloupíte. Jsem si jist, že Pána Boha jistě zajímá, jak se za vládu modlíme. Toho, jak je kritizována, slyší víc než dost, ale nemyslím si, že by ho to příliš zajímalo.
Sem tam mi někdo předhodí, že jsem lidovec a že agituji pro svou stranu. Ano, před volbami pro ni agituji. Ale teď vás vyzývám: Můžete vstoupit i do jiné strany a působit v jejím rámci. Už třeba tím, že budete zklidňujícím prvkem mezi nejednou rozhádanými straníky. Můžete do bouří vnášet pokoj – právě proto, že dobře víte, že politika není všechno a že jednou Pán Ježíš Kristus nastolí takový mír, jaký tato planeta nikdy nezažila a zakusit ani nemůže. Ale „pracovat ku pokoji“ můžete na plné obrátky.
- října 2023