(psáno k desátému výročí časopisu Tabita)

 

Tabita vychází již deset let – a to není krátká doba. Tedy… není to krátká doba dnes, kdy je život rychlejší a pomíjivější a kdy mnohdy nestačíme sledovat, co vzniklo a co zaniklo. Má-li si člověk v dnešní době zachovat duchovní nadhled, musí vynaložit značné úsilí.

John MacFarlane, pozoruhodný muž, který kázal evangelium snad ve všech slovanských národech, jednou vyslovil zajímavou myšlenku: Existuje řada křesťanských sborů, které mají jména jako Agapé, Filadelfia, Victory (Vítězství), Víra, Průlom a podobně, ale ještě prý neslyšel o sboru, který by se jmenoval Trpělivost nebo Vytrvalost.

Vytrvalost ovšem potřebujeme. Zvláště v dnešní době, kdy je tolik věcí tzv. „instantních“. Instantní zralý křesťan je ovšem nesmysl. Rovněž neexistuje instantní plodný sbor.

Larry Crabb se kdysi v jedné knize vyjádřil, že má-li vyrůst zralý křesťan, o němž lze říci, že „svlékl starého člověka a oblékl nového“, nebo že „se proměnil obnovou své mysli“, je potřeba tří faktorů. Jsou to milost, pravda a čas.

Bez Boží milosti bychom nemohli nastoupit cestu nového života. A nový život nemůže ani začít, pokud se pravdivě nepodíváme sami na sebe. A pokud v nás Boží život pokračuje, je to díky tomu, že přijímáme Boží pravdy a snažíme se podle nich žít. A čas je nezbytný, aby v nás milost a pravda zakořenily a vykonaly své dílo proměny.

Ono to vlastně platí o člověku i před obrácením. Může se stát, že někomu zvěstujete evangelium, ale jste rázně odmítnuti. Můžete mít nepříjemný pocit, že vaše povídání bylo zbytečné, a dokonce si kladete otázku, zda jste něco zásadním způsobem nepokazili. Nevíte ovšem, co bude následovat. Ano, připouštím, možná jste se skutečně snažili zbytečně. Možná ale nastane něco jiného: Člověk, který vás odmítl, se během několika pár let může ocitnout ve zcela nové situaci. Přijde o zaměstnání. Jeho dítě postihne těžká choroba. Opustí ho životní partner. A takový člověk začne uvažovat jinak, zjistí, že to, co bylo dříve prioritou, ztratilo veškerou lákavost, a setká se s někým jiným, kdo mu řekne evangelium podobně jako kdysi vy, ale jeho reakce už je mnohem vstřícnější. Neznamená to, že už je připraven přijmout spásu v Ježíši Kristu. Možná uběhnou další tři roky a někdo jiný ho pozve na evangelizační akci, třeba na Alfu nebo Manželské večery. A najednou to tomu člověku docvakne.

Důležité je, že je tu Boží milost, důležité je, že jsme kázali pravdu, a konečně je tu ten faktor času. Ano, potřebujeme vytrvalost, a zejména tam, kde nevidíme ovoce hned.

To se týká i těch, kdo jsou již určitou dobu křesťany. Někdo si „zamiluje tento svět“ a opustí Ježíše i církev. Vás to velice mrzí a začnete se modlit. Nevíte, zda to dobře dopadne, a možná se budete modlit celá léta. Zejména pokud jde třeba o vaše dítě nebo o vašeho životního partnera, případně dobrého přítele či přítelkyni. Modlíte se, protože víte o Boží milosti. Modlíte se, a připomínáte si, že pravda je důležitá a že pravdu Božího slova nemůžete nějak „vožulit“, upravit si ji podle svých potřeb a přání. A opět je zde faktor času. A vy potřebujete trpělivost.

Jsem už starší člověk a sloužím Pánu přes čtyřicet let. Mám v tom určitou výhodu: Vím o spoustě lidí, jejichž odchodu od Boha jsem hluboce litoval a nad nimiž jsem se trápil. Ne, nevrátili se zdaleka všichni, ale mnozí ano. První narkoman, kterému jsem sloužil, se vrátil k Pánu po jednadvaceti letech (já jsem se to ovšem dozvěděl ještě o deset let později). První člověk, kterého jsem s těžkým srdcem vyloučil ze sboru, mi po deseti letech zavolal: „Dane, vše, cos mi tehdy říkal, bylo pravda.“ To samozřejmě potěší a povzbudí, protože o těch deset let dříve mi bylo hodně ouvej.

Shrnuto: Vytrvalost je nesmírně důležitá. Jsou věci, které bychom bez ní prožít nemohli. Pokud ji ale projevíme, zakusíme spoustu krásných věcí, které by bez ní pro nás zůstaly nepřístupné.

  1. července 2020