Cesty z údolí…aneb prohry, které pozvedají
V roce 2023 vydalo nakladatelství Sursum prvotinu sociálního pedagoga Daniele Klimana Cesty z údolí…aneb prohry, které pozvedají.
Autor vychází ze skutečnosti, že mnohé z nás potká během života nějaká osobní katastrofa nebo hluboká krize. Na konkrétních – a velmi rozdílných – případech ukazuje, že katastrofa, která nás potkala, pro nás vlastně může být požehnáním, protože vyjevila, že jsme svůj život stavěli na nepravých základech. Krize je pak příležitostí k přehodnocení dosavadního života a k novému začátku. Přímo se nabízí hláška „co tě nezabije, to tě posílí“, nebo věta, kterou často používám jak v kázání, tak v pastoraci, totiž že nezáleží tolik na okolnostech našeho života, jako na naší reakci na tyto okolnosti. A autorovi jde právě o to, abychom na negativní okolnosti zareagovali správně. To, že nás případná prohra pozvedne, rozhodně není samozřejmost. Mnohé životy končívají nešťastně, protože lidé prostě správně nezareagují. Hned na první straně autor píše: „Umění zacházet s nezdary je základním kamenem budoucího úspěchu.“
Autor upozorňuje, že „naše vnitřní nastavení vůči potřebě úspěchu – i reakce na to, když se nedostaví – se v nás formuje už v našem dětství.“ Z údolí vede cesta opět na výšiny, ale nebývá snadná – mimo jiné proto, že už v dětství jsme určitým způsobem formováni.
Má-li se naše krize obrátit v dobré, potřebujeme se – mimo jiné – zbavit závislosti na tom, jak nás hodnotí druzí. Ale především je nutno se vypořádat se sebelítostí, která nás „zavírá do emocionální bubliny“ (str. 32), z níž se nechce ven, ačkoli je to naprosto nezbytné.
Autor zdůrazňuje, že změnit můžeme jen sami sebe. Z krize si nepomůžeme, budeme-li trvat na tom, že se musí změnit ti druzí, zpravidla tedy naši nejbližší. Autor zdůrazňuje: Osud změnit nedokážeme, ale na sobě můžeme pracovat vždy. Autor dále píše: „Podle svého nastavení svět nejen vidíme, ale také z něj dostáváme právě takovou odezvu, jakou čekáme.“ Mně jako biblickému čtenáři naskočí slova Žalmu „Čistému se jevíš čistě a se zvráceným jednáš převráceně“ (Žalm 18,27). Autor vlastně tutéž pravdu vyjadřuje slovy: „Vnitřní nastavení člověka vyvolává tu reakci, kterou očekává“ (s. 34).
Aby nám krize opravdu prospěla, nesmíme se spokojit s „uspokojováním vlastních potřeb“, ale potřebujeme o svém životě přemýšlet. Co je naším cílem? „Většina lidí, kteří nejsou zvyklí o svém životě přemýšlet, žije od jednoho dílčího cíle k druhému“ (s. 55). Nestanovme si cíle příliš malé. Počítejme ale s tím, že jich nedosáhneme bez ochoty k oběti. Nemusíme ovšem podléhat pesimismu. „Ačkoli je naše cesta nelehká a někdy dokonce přetěžká, přesto existuje v každé situaci správná cesta, cesta ven, cesta vzhůru“ (s. 62).
Autora osobně znám a vím, že je to rozhodný křesťan. Docela mě překvapilo, že napsal knihu, z níž jeho křesťanství není na první pohled patrné, byť se jeho myšlenky často nápadně podobají tomu, co čteme v Bibli. Hodně jsem o této knize uvažoval. Co může dát nekřesťanovi? Určitě mu kniha může pomoci, aby při hledání východiska nevolil zkratky a slepé uličky. A pokud začne přemýšlet o cíli svého života, bude to dobrá příprava k slyšení evangelia. A co může dát křesťanovi? Připomene mu, že existuje široká a úzká cestě, a pomůže mu pochopit, jak se úzkou vydat ke kýženému cíli.
Kniha má 106 stran a v nakladatelství (www.sursum.cz) je možno ji objednat za 249 Kč.
- července 2023