Termín probuzení nikdy v posledních desetiletích z křesťanského diskurzu nezmizel. Mnozí z nás probuzení vyhlíželi (a někteří je stále ještě vyhlížejí). Zkoumal jsem probuzení jak z biblického, tak z historického hlediska, a vydal jsem stručnou brožurku Žízeň po probuzení. V ní jsem se mimo jiné snažil doložit, že slovo probuzení má určitý specifický význam. Od té doby uplynulo už zhruba třicet let, a čím méně lidé probuzení vyhlíželi (a čím méně se za ně modlili), tím více se ztrácelo povědomí, co to vlastně je. Mnozí lidé mezitím dospěli k názoru, že bychom neměli vyhlížet nějaké velké věci a měli bychom se soustředit na to, aby církev dokázala oslovit současné lidi. Vyhlížet probuzení znamená být opět zklamán, když se nedostavuje, a pokud se navzdory všem našim modlitbám nic významného neděje, lidé, kteří ho vyhlížejí a hlásají, křesťanskou zvěst spíše jen kompromitují.
Nejprve si připomeňme, co probuzení je a co není.
Probuzení je nadpřirozené Boží jednání, které je natolik intenzivní, že ovlivní společnost do té míry, že si toho všimnou i sekulární demografové, religionisté, ekonomové, historici a další vědci z nejrůznějších oborů.
Tak si například někteří ekonomové všimli, že prudký růst evangelikalismu v Jižní a Střední Americe, případně v Jižní Koreji, který probíhal v druhé polovině 20. století, měl za následek proměnu vztahu k práci, což umožnilo výrazné hospodářské oživení.
Co probuzení naopak není?
Probuzení není pouhá úspěšná evangelizace.
Pokud vám slovo „pouhá“ připadá nepatřičné, máte mé sympatie. Co by mnozí z nás dali za úspěšnou evangelizaci! Nicméně probuzení je něco víc: Úspěšná evangelizace může, ale nemusí být doprovázena nadpřirozenými jevy, a na rozdíl od probuzení může zasáhnout třeba jen jednu denominaci a druhé ponechává netknuté. Tam, kde nastalo probuzení, se zpravidla naplnily kostely a sborové domy všech denominací. Nicméně žádné Boží jednání nebývá bez odpůrců, a probuzení někdy vede k nekřesťanským pomluvám a někdy i k rozdělení.
Jsem už pamětník. A stále vyhlížím probuzení. Přitom pozoruji, že někteří kdysi nadšení křesťané podlehli určité skepsi. Někteří se tím netají. Říkají, že už slyšeli tolik proroctví, která se nenaplnila, že už žádná další slyšet nechtějí. Někteří zcela odpadli a ti si už tento článek nepřečtou. Jiní zvlažněli a někteří zcela „zliberálněli“. Mnozí se dali ke katolíkům, k evangelíkům, ba i k pravoslavným nebo starokatolíkům. Někteří našli v těchto církvích své místo a žijí jakýmsi poklidným životem. Jiní začali bojovat proti oněm divokým halelujákům, u nichž slyšeli o Kristu prvně ve svém životě. Dovedou pěkně (a mnohdy i realisticky) popsat nešvary, které u těchto halelujáků rozpoznali. Někdy je to vede k bojování proti svým duchovním rodičům, jindy reagují zraleji.
A pak je zde nová generace. Jsou to lidé, kteří vědí komu uvěřili – poznali svého Spasitele. Modlí se, pořádají evangelizace, zapojují se do různých aktivit, zkrátka vyhlížejí probuzení a snaží se pro jeho příchod něco dělat. Mohl bych jejich nadšení snadno zchladit a vyprávět jim o lidech, kteří byli kdysi dávno stejně nadšení, jako jsou teď oni, a nakonec to s nimi nedopadlo dobře. Miluji Pána Ježíše, ale jsem realista a nezavírám před tím oči. Ale nebudu to dělat, chci je naopak v jejich nadšení povzbuzovat. Chci je brzdit, pokud začnou odsuzovat vlažné křesťany. Chci je hájit proti vlažným křesťanům. Proč? Protože Pán Ježíš jednou přijde. Probuzení minulosti nebyla vymyšlená. Zázraky se dály, lidé byli uzdravováni, celá města se proměnila. Dokázal bych dlouze vysvětlovat, proč to v naší době s novými technologiemi jde složitěji. Ale pro Hospodina není nic nemožného – ani v minulosti, ani v době moderní, ani v době postmoderní.
Časopis Život víry měl kdysi motto: „Církev vyhlíží probuzení“. Nyní motto zní „Proměna společnosti evangeliem“. Které motto je lepší? Žádné. Obě vlastně znamenají totéž. Když přijde probuzení, společnost se mění. A naopak, společnost se nezmění, dokud nepřijde probuzení. Vím to. Studoval jsem to. Toužím po tom.
Probuzení je svrchované Boží jednání. Člověk ho nevymyslí a neudělá. I kdyby měl skvělou teologii. „Nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných…“ To napsal apoštol Pavel, který bojoval udatně. „Dobrý boj jsem bojoval, víru zachoval…“
Nechci současným horlivcům připomínat, že když začaly Mokony, trvaly 24 hodin a účastnilo se jich hodně přes sto lidí, zatímco teď je jich mnohem méně. Důležité je, aby milovali Pána. Když jsem na jednom tajném semináři ještě v dobách komunismu řekl, že nás křesťanů je málo, a proto se toho ani moc dít nemůže, evangelista Pavel Neústupný mne usadil: „Archimedes řekl: ,Dejte mi pevný bod a pohnu zeměkoulí.‘ Já říkám: ‚Jeden zapálený modlitebník může být počátkem celosvětového probuzení.‘“ Tato věta mě formovala. Samuel se modlil a vyučoval Boží lid dvacet let, než se Izrael roztoužil po Hospodinu. Já už se modlím za probuzení přes čtyřicet let. Možná mi Pán na soudu připomene mnohá má selhání, ale jsem si jist, že tyto modlitby mi nevyčte.
Simeon a Anna skepsi nepodlehli a dočkali se Mesiáše, jakkoli se zdálo, že by skepsi mohli zcela oprávněně podlehnout. Mne inspirují více než skeptičtí realisté.
7. června 2025