Díky pandemii jsou letošní Vánoce jiné. Na jesenickém náměstí sice nějaká vánoční hudba zní, ale většina vánočních stánků je zavřených a ve velkých obchodech jsem zatím vánoční hudbu neslyšel. Vánoční strom sice stojí v Praze, v Jeseníku a jistě i jinde, ale nekonalo se žádné slavnostní rozsvěcení. V ulicích je večer spíše prázdno. Ti, kdo si stěžovali na to, že Vánoce pohltil konzum, by mohli být letos spokojenější.
Půlnoční bohoslužby možná letos vůbec nebudou, a pokud ano, tak v mnohem komornějším provedení. Nicméně o smyslu Vánoc budou možná alespoň někteří lidé přemýšlet více než kdy jindy. COVID 19 řádí a mnozí již ztratili někoho blízkého a asi se mezi námi najde už jen málokdo, kdo by nevěděl o úmrtí souseda, kolegy z práce, spolužáka ze školy… Lidí, kteří tvrdí, že jde „jen o takovou chřipku“, postupně ubývá.
A jaký je tedy ten smysl Vánoc? Křesťané slaví narození svého Spasitele Ježíše Krista.
Ano, vím, že Ježíš se patrně nenarodil o Vánocích. Za nejpravděpodobnější považuji, že se narodil někdy na podzim, nicméně existují i jiné hypotézy, které se snaží doložit, že se mohl narodit opravdu o Vánocích. Pro mě by to byla zajímavá otázka pro biblické a historické bádání, ale rozhodně to není otázka klíčová. Důležité je, že se Spasitel narodil.
Existují tři velké biblické svátky – Velikonoce, Letnice a Svátek stánků. O Velikonocích si připomínáme Ježíšovu smrt a vzkříšení, nicméně počátek Velikonoc musíme hledat v hluboké minulosti, kdy Izraelité vyšli z egyptského otroctví. Tato historická událost byla předjímkou mnohem zásadnější události, tedy Ježíšovy výkupné smrti a jeho slavného vzkříšení.
O Letnicích byl vylit Duch svatý. Letnice odpovídají přítomnosti. I ty měly historickou předlohu v tóře, ale pro nás je důležité, že teď působí Duch svatý ve své církvi a skrze ni.
Svátek stánků se vztahuje k události, která teprve nastane. Kristus se vrátí pro svůj lid, sestoupí Nový Jeruzalém, a naplní se slovo o tom, že Slovo se stalo tělem a přebývalo (v originále doslova „stanovalo“) mezi námi.
To jsou tedy tři hlavní svátky Božího lidu, a vidíme, že Vánoce mezi nimi nejsou. Tím se ale nemusíme trápit. Izrael měl i jiné svátky, které nebyly předepsány tórou – například svátky purim nebo svátek, o kterém židovské dívky vzpomínaly na dceru Jiftáchovu. A samozřejmě chanuka, slavný svátek připomínající Boží zázračný zásah ve prospěch Božího lidu.
Narození Spasitele Ježíše je ale dobrým důvodem k oslavám. (Ne, nemusíte je slavit, pokud se vám to nějak příčí. Není to povinnost.) Celý advent si můžeme připomínat starozákonní proroctví o příchodu Mesiáše, a pak, o Vánocích, můžeme slavit, že skutečně přišel. A on přišel. Byla to historická událost, kdy se nebe proťalo se zemí.
Stromeček, koledy, vánoční hudba, v našem prostředí i pohádky v televizi, které se opakují stále znovu, takže někteří je už znají zpaměti… Máloco z toho lidem připomíná skutečného Spasitele. O něco lepší je to s Betlémem, kde se můžeme setkat s pastýři, kteří se přišli poklonit právě narozenému Spasiteli, případně s třemi mudrci („králi“) od Východu, které hvězda přivedla až k Ježíšovi. Ale ať už začneme odkudkoli, od kterékoli části vánočního příběhu, záleží jen na nás, kdy a jak dojdeme k samotnému Spasiteli. Vánoce jsou, ať už si myslí kdokoli cokoli, součástí Velkého příběhu o Boží cestě za ztraceným člověkem. A jsou vlastně znamením neuvěřitelné Boží vynalézavosti, jeho záliby v dobrodružství a překvapení, a rovněž ochoty riskovat.
A tak Bůh Otec sestupuje na zem v podobě bezbranného nemluvňátka, v němž poznáváme Immanuele, což znamená „S námi Bůh“. Ano, Bůh se stal bezbranným a provedl paradesantní výsadek na území nepřítele. Nepřítel sice zuřil, ale nemohl proti Ježíšovi podniknout nic, dokud i on neuslyšel z nebes hlas „Toto je můj milovaný Syn“. Zkoušel to pak na poušti všechno zvrátit, ale druhý Adam na rozdíl od prvního Adama pokušení nepodlehl. Satan sice zuří a každoročně zabije na 150 000 křesťanů, ale jeho konec se blíží. O jeho bezvýznamnosti svědčí kniha Zjevení, podle níž bude spoután nikoli samotným Ježíšem, ale nějakým andělem, jehož jméno ani neznáme.
Vskutku, máme co slavit.
A pokud se vás někdo bude ptát na smysl Vánoc, máte o čem vyprávět. Je to skutečně Velký příběh.
psáno koncem listopadu 2020