Nejistota trvá již dlouho. Kdy a za jak dlouho se přežene omikron? Kolik letos zaplatíme za topení a za elektřinu? Jak se vyrovnat s nebývale vysokou inflací? Mnohé mladé rodiny či nastávající manželé řeší otázku, kde a za kolik budou bydlet…
Tyto a podobné otázky řeší křesťané i nekřesťané. Věříme-li v pravého a živého Boha – ano, vymezuji se třeba proti víře ve „vesmírnou energii“ a podobným představám – víme, přinejmenším teoreticky, že Bůh může kdykoli zasáhnout a kdykoli přesměrovat běh tohoto světa. Někdy se přistihnu, že se oddávám všelijakým spekulacím. Co kdyby třeba vybuchla nějaká velká sopka, jako třeba Krakatoa v roce 1883? Po následující dva roky se teplota výrazně snížila, a to po celém světě. A bylo to o víc než o 1,5 stupně Celsia. Ale vím, je to jen spekulace, Bůh mi nic takového nezjevil.
Potřebujeme jistotu spasení. Všimli jste si, že se diskuse na toto téma v poslední době dost výrazně vracejí?
Potřebujeme se promodlit k vnitřnímu pokoji. Domnívám se, že to není totéž. O svém spasení nepochybuji. Ale někdy jsem tak rozrušen, že se mi ani modlitba moc nedaří. V takových chvílích se modlím „Bože, daruj mi modlitbu.“ Nedivím se, pokud se to někomu z vás zdá nesmyslné. Nicméně nakonec se k vnitřnímu pokoji promodlím. A přitom jsem právě dostal další lekci, že platí Ježíšova slova „Beze mě nemůžete učinit nic“. Ano, bez Ježíše nemohu učinit nic. Nic, co by stálo za řeč.
Tak, nakonec se mi podaří promodlit se k vnitřnímu pokoji. Ale náš nebeský Otec po nás chce patrně něco víc. Chce nejen, abychom „měli pokoj s Bohem“ (Řím 5:1), ba chce i víc, než abychom zakoušeli „pokoj Boží, který převyšuje všeliký rozum lidský“ (Fp 4:7; kraličtina je úžasná, že?). Chce po nás, abychom byli činitelé pokoje (Mt 5:9).
Co to znamená konkrétně, v naší situaci?
Denně jsem bombardován články, e-maily, odkazy na jiné články a na videa… Tímto se omlouvám všem, co mě těmito věcmi zásobují – kdybych se díval na vše a četl vše, nestačilo by mi 24 hodin denně… Takže zůstávám v této oblasti nevzdělaný. Sice se denně zapisuji počet nově nakažených a počet hospitalizovaných, reprodukční číslo a týdenní incidenci, ale jinak nemám žádný názor na to, zda je COVID umělý či přírodní, zda víc mutuje mezi očkovanými nebo mezi neočkovanými apod. Rád poslouchám Jana Konvalinku, který se nerozpakuje často používat slůvka „nevím“, a vzal jsem na milost i Prof. Hořejšího, jehož názory (na jiné věci než COVID) mi připadaly ujeté, ale hodně si u mě šplhnul, když v posledních sobotních Lidovkách napsal rozsáhlý článek o tom, jak se mýlil.
Co pozoruji? V této době, v níž narůstá zmatek, nervozita a nejistota, jsme ve velkém pokušení nechat si otrávit (a bohužel i aktivně otravovat) naše mezilidské vztahy. Ano, teď mluvím o křesťanech. Kolik je mezi námi obviňování, sarkasmu, ironie, zahořklosti… Ba dokonce proklínání a jednoznačných odsudků! „Necháš-li se očkovat, přijímáš znamení šelmy!“ To je konec, že, tady veškerá diskuse končí.
Chceme-li být činiteli pokoje, buďme raději laskaví. Existují lidé, před setkáním s nimiž se modlím, aby nedošla řeč na COVID. Vím, že pokud se tak stane, bude to „zabité“ a vlastně bolestné pro obě strany. A tak se mi chce křičet: „Všichni antivaxeři, mám vás rád!“ A myslím to naprosto vážně. A ještě se mi chce dodat: Bůh mi nedal mandát, příkaz ani úkol, abych řešil COVID. Jistě, nějak jsem se rozhodnout musel, ale nepotřebuji vytrubovat do světa, jak (ano, vím, dá se to zjistit), a chci s těmi, kteří se rozhodli jinak, pěstovat normální, přátelské vztahy. Nemám ani mandát přemlouvat je, aby se přidali ke mně.
Pak je tady ještě druhá rovina: Všichni máme nějaké povolání. Jsou tady lékaři a zdravotní sestry. A jenom někteří z nich se nemohou vyhnout jasnému slovu. Mnozí sice mají také nějaký názor, ale v podstatě se příliš neliší od nás laiků. Takový ministr zdravotnictví nebo jeho náměstci pochopitelně musí jednak jinak než já, který spoustu věcí řešit nemusím. Nemohou se vyhnout jasným stanoviskům a rozhodnutím. Kéž by byli „tématy“ našich vroucích modliteb. Kéž ti, kteří schvalují vakcíny nebo léky, jednají moudře a odpovědně. Kéž ti, kdo ošetřují pacienty (zde mám na mysli i zdravotní sestry), mají dost sil i milosti.
Věřím, že Bůh nás všechny chce i v této situaci něco naučit. Nepochybně k tomu patří i to, abychom v této vzrušené době byli činiteli pokoje.
- ledna 2022