Žijeme v době, která si libuje ve zpochybňování. Tento trend se nevyhýbá ani církvi. A tak někdy narážíme na zpochybňování základních biblických pojmů. Jedním z nich je i „výkupné“. (Budu trochu parafrázovat – neuvádím doslovný citát.) „Představa výkupného je děsivá – to Ježíš musel platit výkupné krvežíznivému Bohu?“ A protože víme, že Bůh přece není krvežíznivý, ale milující a odpouštějící, musí být chyba v samotném pojmu. Bůh přece nevyžaduje žádné výkupné.

Je tu ale závažný problém. Pojmy výkupné a vykoupení mají své pevné místo v Písmu.

  • Mk 10:45 (= Mt 20:28): „Vždyť i Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svou duši jako výkupné za mnohé.“
  • 1Tm 2:6: „[Ježíš] dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.“
  • Tt 2:14: „[Ježíš] dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláš­tní lid, hor­livý v dob­rých skut­cích.“

 

Míst, kde se mluví o výkupném a vykoupení, je ovšem mnohem více, a to jak ve Starém, tak v Novém zákoně.

Pokud beru Písmo jako autoritu, pak se pojmu výkupné nemohu vyhnout. Pokud bereme Písmo jako autoritu, musíme ho brát jako celek, a ne si z něj „vyzobat“ jen něco. Možná jsou v Písmu místa, kterým bychom se rádi vyhnuli, nebo bychom si přáli, aby tam raději nebyla. A tento přístup také mnozí volí: Některým pravdám Písma se vyhýbají nebo je, jak rád říkávám, „odvysvětlují“, často poukazem na kontext či dobové pozadí, případně na posuny ve významu. A vskutku: Studujeme-li Písmo, pak musíme kontext, dobové pozadí a posuny ve významu brát vážně. (Sám jsem tak hojně činil ve svém spisku Spory o Trojici.) Nicméně nás to nesmí vést k tomu, že dané verše z Písma vyřadíme nebo popřeme, co říkají.

Ale vraťme se k věci samotné – jak to s tím vykoupením vlastně je?

Napsal jsem, že Písmo musíme brát jako celek. Nemůžeme nějakou doktrínu postavit jen na některých knihách Písma, či dokonce na jedné jediné knize. (Nejčastěji se s tímto přístupem potkáváme v podobě, kdy člověk bere vážně jen Nový zákon, a co se týče Starého zákona, spokojí s tvrzením, že ten je „překonaný“. Nikoli: Bůh Nového zákona je rovněž Bůh Starého zákona.)

Nicméně je tu ještě další hledisko. V Písmu jsou lidskými pojmy a obrazy vyjádřeny nebeské skutečnosti (na to správně a krásně poukazuje úvod k Českému studijnímu překladu; zvlášť výmluvné je srovnat tento úvod s úvodem k Českému ekumenickému překladu). Z tohoto hlediska je pojem výkupné obrazem. Samozřejmě neprobíhá nějaká transakce, při níž by vykupující strana poskytovala prodávající straně příslušný peněžní obnos. A každý obraz (podobenství, alegorie) má jen určitou nosnost. Na to vtipně poukazuje C. S. Lewis, když komentuje Ježíšovo slovo, že máme být jako holubice. Poznamenává k tomu, že by nás to nemělo vést ke snaze snášet vejce.

A tak bychom do obrazů a podobenství neměli vkládat víc, než je zdrávo. Mnohé zůstává otevřené. Tak jsem například nedávno četl v jedné knížce poznámku, že vlastně nevíme, zda se marnotratný syn z Ježíšova podobenství, jež je zachyceno v 15. kapitole Lukášova evangelia, skutečně obrátil. Co když jen kalkuloval s tím, že mu otec pomůže vylepšit jeho zoufalé postavení, ale ke skutečné proměně srdce nedošlo? Jsem toho názoru, že tuto otázku vůbec nemusíme řešit. Nemáme k ní žádné podklady, a Pán Ježíš jistě toto podobenství nevyprávěl proto, abychom se touto otázkou vůbec zabývali.

Uf, pořád utíkám od toho vykoupení.

Tak tedy: Lidé, kteří odmítají tento pojem, jsou toho názoru, že Bůh je tak milostivý, že hřích jednoduše odpustí, „a jede se dál“. Že problém hříchu se vyřeší tím, že Bůh už o něm nebude mluvit a tiše napraví všechno to, co jsme my lidé pokazili. Ukřižování pak není třeba chápat jako vykoupení, ale pouze jako svědectví o lidské zkaženosti, která dobrého Ježíše přivedla na kříž. Jinak to ovšem s problémem hříchu nesouvisí – Bůh nám hřích jednoduše odpustí.

Problém ovšem je, že Písmo to tak nevidí, a v reálném životě to taky tak nechodí. Uvedu banální příklad. Jako malí kluci jsme si hráli venku na ulici fotbal (to už moji vnuci nemají šanci zažít, ale to je jiný příběh). Můj nejlepší kamarád kopl do míče tak nešťastně, že rozbil sousedovi okno. Tato událost mohla mít několik různých pokračování. Rozčilený soused vyběhl ven a ihned se u chlapcových rodičů domáhal, aby dali okno neprodleně zasklít. Pokud by rodiče nebyli doma, sám by nezdárníkovi nařezal.

Nešťastníkův otec se omluvil a promptně zařídil zasklení okna. Co ale se synkem? Možností bylo několik: Mohl to přejít mlčením, což ovšem nebylo příliš pravděpodobné, ani příliš výchovné. Mohl syna potrestat – přísně nebo mírně. V případě, že by šlo o staršího chlapce, mohl trvat na tom, aby si synek na opravu okna vydělal.

Jednu věc ale nemohl. Nemohl se tvářit, jako že se nic nestalo. Bylo tu rozbité okno – problém, který musel být nějak vyřešen.

Mívám pocit, že dnešní lidé, zdůrazňující Boží milosrdenství a odmítající biblická místa o Božím hněvu, by se asi (v našem příběhu) klonili k tomu, že otec onen prohřešek odpustí, okno zaplatí, a tváří se jakoby nic. Ale všichni se asi shodneme na tom, že okno musí být opraveno a zaplaceno.

Příklad je to jednoduchoučký. Nepadlo v něm ani slovo o tom, jaký byl ten chlapec. Poslušný, nebo vzdorný? Možná byl jen nešikovný. V životě se dějí horší věci. Jsou lidé, kteří mučí druhé lidi – z politických důvodů, z náboženských důvodů, ze sadistických sklonů. Jejich hříchy mají mnohem vážnější následky, než je rozbité okno. Ve Zjevení čteme o těch umučených, jak leží pod oltářem a volají „Jak dlouho ještě?“ Slyšel jsem v jednom kázání, že byli pomstychtiví. Přiznám se, že mě to kázání dost pohoršilo. To se snadno říká člověku, který nikdy mučen nebyl a který neviděl, jak nespravedlnosti na těch umučených spáchané poznamenaly jejich rodiny, jejich děti a vnoučata. Ne, to nejde jednoduše odpustit a tvářit se, že se vlastně nic nestalo.

Pořád ale není jasné, jak je to s tím výkupným. To ho platí Ježíš satanovi? Nebo krvežíznivému Bohu?

Jsem si jist, že nikoli. Obraz vykoupení – a bylo řečeno, že jde o obraz – toto neřeší. Pouze nám říká, že Ježíš musel strašlivě trpět, aby napravil naše hříchy. A aby nás vykoupil z moci Zlého. Jsem si jist, že kdyby to Otec mohl udělat jinak, tak by to udělal – právě proto, že není krvežíznivý.

Proto se budu držet onoho starého, nemoderního náboženství, které se neobejde bez vykoupení.

Leave me that old-time religion…

  1. ledna 2022