Vloni touto dobou jsem napsal článek „Pokoření“. Oním pokořením, o němž jsem psal, bylo chování pandemického viru, který měnil podobu a unikal tak našim snahám ho přemoci. (A platí to vlastně dodnes.) Koncem listopadu jsem zveřejnil článek „Bůh nám chce něco říci“, který se týkal téhož tématu.
Některé články se mi píší celkem lehko. O těchto dvou to rozhodně neplatilo. Nějakou dobu jsem k jejich napsání sbíral odvahu. Nedalo se popřít, že já, pouhý člověk, hliněná nádoba, si troufám jiným lidem říkat něco o Bohu, ba dokonce se odvažuji vyslovit, co nám tento Bůh říká. Možná někteří lidé zakoušejí nebo někdy v minulosti zakusili stejné sevření – ti snad tomuto mému článku porozumějí.
Základní, úvodní otázka je: Mluví k nám Bůh? A teď nemám na mysli inspirované kázání. Nemám na mysli nějaké obecné pravdy. Jistě k nám Bůh i tímto způsobem mluví, byť v přeneseném slova smyslu, a nechci tuto od Boha přicházející inspiraci ani v nejmenším zlehčovat.
Uvedená základní otázka se týká toho, zda nám Pán Bůh říká něco konkrétního podobným způsobem, jakým mluvil jak ke starozákonním, tak novozákonním prorokům.
Bůh skrze proroka promluvila ke králi Jóšiášovi, že proti nepřátelské armádě má postavit hudebníky (2Pa 20). Bůh skrze Agaba předpověděl veliký hlad (Sk 11,28). To byly konkrétní věci, o kterých v okamžiku, kdy byly prorokovány, bylo zřejmé, že se stanou nebo nestanou. Mluví k nám Bůh tímto způsobem i dnes? Chce nám i dnes něco říci? Můžeme slyšet Boha? Nenasloucháme jen naší vlastní duši?
Pochopitelně nemám na mysli takové proroky, kteří každoročně předpovídají třeba hospodářskou krizi. Dovolím si o nich „zaprorokovat“: Určitě jim to jednou vyjde.
Tážu se dále: Pokud k nám Bůh promluví, uslyšíme Boží hlas? Odlišíme Boží hlas od jiných hlasů? Už jsem zmínil hlas vlastní duše. Jak poznáme Boží hlas?
Od Dereka Prince jsem kdysi slyšel inspirativní a ilustrativní vyučování na toto téma. Je ještě z doby před nástupem mobilních telefonů, z doby pevných linek, telefonních drátů a telefonních přístrojů bez displeje. Když jste volali neznámému nebo málo známému člověku a on zvedl telefon, představili jste se plným jménem: „Tady František Braniš.“ Když jste volali nějakému příbuznému nebo dobrému známému, řekli jste: „Ahoj, tady Franta.“ Když jste volali manželce, tátovi nebo mamince, řekli jste: „To jsem já.“
Proč jste se nemuseli představovat jménem? Protože jste věděli, že poznají váš hlas. A když oni volali vám, fungovalo to podobně. Prostě jste poznali hlas volajícího – i bez představování. Poznali jste onen hlas, protože jste ho znali. Neměli jste někde vedle telefonního přístroje jakýsi návod typu „deset bodů, jak poznám hlas své manželky“. Hlas své manželky jste poznali, protože jste ho znali.
Poznáme Boží hlas?
A když nám někdo vyřizuje nějaké slovo od Pána, poznáme, zda je to skutečně od Pána, nebo si to ten člověk jen myslí?
Chci teď zmínit dvě podmínky. Ani jedna z nich neplatí absolutně, přesto jsou velmi důležité.
První podmínkou je Boží bázeň. Někdy se můžete setkat s člověkem, který téměř ledabyle používá slova „Pán mi řekl“, ale vy z něj necítíte žádnou bázeň před Bohem. Bázeň před Bohem je nejen počátek moudrosti, ale i podmínka slyšení Božího hlasu.
Ovšem neplatí to absolutně. Když se obrátil Saul z Tarsu, pak tuto bázeň neměl. K řadě (pozdějších) světců Bůh promluvil v době, kdy byli sebestřední a na Boha nedbali. Nicméně pokud nám prorocké slovo vyřizuje křesťan, buďme ostražití, pokud neshledáváme, že má bázeň před Bohem.
Druhou podmínkou je očekávání. Očekáváme, že k nám bude Bůh mluvit? Udělali jsme si čas na naslouchání? Téměř každý týden si vyhrazuji nějaký delší čas na to, aby ke mně Bůh mohl mluvit. A jsou dny, kdy jen tak sedím nebo ležím před Pánem, prosím ho, aby ke mně promluvil – a nic. Po celou dobu nic.
Ale jindy Bůh promluví. Nebo nepromluví přímo v tento „vyhrazený“ čas, ale promluví třeba během následujícího týdne, uprostřed všedního života.
Myslím, že Bůh si přeje, abychom mu naslouchali. Aby naše modlitba byla něčím víc než jakýmsi vysypáním pytlíčku proseb před Hospodina. Očekáváme, že k nám Bůh bude mluvit? Uděláme si čas na naslouchání? Pokud ne, pak k nám možná mluvit nebude. Nebo bude, ale my přeslechneme jeho hlas.
Ale ani tato podmínka neplatí absolutně. Kdysi svatý František potkal ubohého žebráka, a toto setkání proměnilo jeho život. A nebylo to tím, že by si před oním setkáním dělal čas na Hospodina a prosil, aby k němu Hospodin promluvil. Bůh nás může zasáhnout, i když o to nestojíme, a i když nic takového nečekáme.
Proč to všechno vlastně píšu? Myslím si, jak už jsem psal v listopadu, že 2Pa 7,14 platí pro nás dnes. Ano, znám ten výklad, že je to jen pro Izrael. Sám jsem to kdysi taky tvrdil. Nicméně platí to i pro nás dnes. Celá Bible platí pro nás dnes. Tedy ještě jednou, tentokrát v B21, abyste to nemuseli hledat:
Jestliže se pak můj lid,
který se nazývá mým jménem,
pokoří
a bude se modlit,
bude hledat mou tvář
a odvrátí se od svých zlých cest,
potom je vyslyším z nebe,
odpustím jejich hřích
a uzdravím jejich zem.
- ledna 2022