Napsal jsem na toto téma už několik článků a jednu knížku (Inspirovanost Písma), leč mnohé čtenáře jsem nechal neuspokojené a/nebo nepřesvědčené. Je mi jasné, že ani tento článek každého nepřesvědčí, nicméně přesto snad bude užitečný.
Jeden z komentátorů tvrdil, že Bible není pravdivá, a zdůvodnil to takto: „V knize Zjevení se uvažuje s délkou roku, který má 360 dní. Ve skutečnosti má rok 365 dní a 1/4 dne. Tedy je zde rozpor se skutečností, a proto se dá tvrdit, že Bible je nepravdivá.“ Ano, tvrdit se to dá. Ale je to velmi úsměvné. Nevím, zda autor tohoto příspěvku zná ještě profláknutější „důkaz,“ že Bible není pravdivá. Ten byl ovšem vázán na kralický překlad. Ten totiž řadí králíky mezi přežvýkavce, ha ha. Takový nesmysl! Každý přece ví, že králík není přežvýkavec, a rok má ve skutečnosti 365 dní a ¼ dne. (Podle této logiky ovšem autor příspěvku také není pravdivý, protože ta ¼ je jen přibližně zaokrouhlená.)
Takovým kritikům nevadí, že kategorie „přežvýkavců“, jak jí rozumíme dnes, byla definována až tisíciletí po sepsání biblického textu. Nebo že ten, kdo napsal, že rok má 360 dní (ani vlastně nevím, kde to v Bibli je, a je mi to vlastně jedno), měl jiný zájem než astronomickou přesnost.
Když čteme Bibli, měli bychom respektovat, co nám Bible chce říci, tedy „o čem je“. Na základě Starého zákona můžete například sestavovat hebrejskou gramatiku. To ale nebyl účel, proč nám byla Bible dána.
Za druhé bychom si měli být vědomi, že biblická slova nemůžeme jednoduše konvertovat („překlopit“) do českých a naopak. Výraz logos znamená slovo, ale také řád. V češtině výraz slovo naopak znamená jen slovo, nikoli řád. A slova mají svůj vývoj, který se v průběhu času mění. Co si dnešní člověk představí, když čte větu „musel podniknout trest“? Asi ho napadne, že ač nerad, musel někoho potrestat. Omyl! V „kralické“ době „podniknout“ znamenalo „podstoupit“. Pokud někdo přistupuje k biblickému textu tak, že nepočítá s těmito skutečnostmi, pravdy se dobere jen těžko.
V Bibli jsou některé výrazy, které se do češtiny překládají jen těžko. Jeden z nich je slovo tóm, do angličtiny překládané Integrity, do češtiny nejčastěji jako bezúhonnost, což je trochu problém. Napsal jsem o tom studii. Jiný takový výraz je sód, o tom snad také jednou něco napíšu. Je to výraz pro důvěrné společenství. I ve studijním překladu se překládá všelijak.
Ale Bůh k upřímnému upřímně se má, a Bible se mu otevře, je-li dostatečně pokorný. Pak mu dojde, jak říkával Derek Prince, že ne my čteme Bibli, ale Bible čte nás. Kdo se staví nad Bibli, se někdy domnívá, že posoudí, zda Bible je „pravdivá“. Ve skutečnosti Bible čte nás, zdali my jsme „pravdiví“.
Jakmile hledáme v Písmu Krista, otázky např. po stvoření z žebra nás přestanou trápit, resp. ztratí na důležitosti. Jsem opatrný na to, abych o všem, čemu nerozumím, říkal, že je to symbolické. Nechtěl bych prožít něco, co beletristicky popisuje v jedné své knížce C. S. Lewis:
„Brí,“ ozvala se Aravis, kterou Brího ocas zrovna dvakrát nezajímal, „už dlouho se tě chci na něco zeptat. Proč vlastně tak často říkáš ,u lva’ nebo ,u lví hřívy’? Myslela jsem, že lvy nemůžeš ani cítit.“
„To tedy nemůžu,“ odpověděl Brí. „Ale tímhle vždycky samozřejmě myslím Aslana, velikého osvoboditele Narnie, který nás zbavil čarodějnice a dlouholeté zimy. Tak to říkají všichni Narniané.“
„A je to lev?“
„Ale ne, kdepak, samozřejmě že ne!“ odpověděl Brí pohoršeně.
„Všechny příběhy, které se o něm v Tašebánu vyprávějí, říkají, že je,“ namítla Aravis. „A jestli to tedy lev není, proč mu tak říkáš?“
„Nu,“ pravil Brí, „tomu ty ve svém věku jen těžko porozumíš. A já jsem byl jenom malé hříbátko, když jsem se dostal do zajetí, takže tomu sám tak docela nerozumím.“
(Brí stál během této rozmluvy zády k zelené zdi kolem poustevny a Winka a Aravis proti němu. Mluvil maličko povýšeným, poučovacím hlasem a oči měl přivřené; proto si nevšiml jejich změněného výrazu. Obě totiž zíraly s očima i pusou dokořán – a nebylo divu; vždyť během Brího řeči spatřily, jak se zvenku vyhoupl na zeď obrovský lev – jenže byl zářivěji žlutý, větší a krásnější i děsivější než kterýkoli lev, jakého dosud viděly. Okamžitě seskočil dovnitř a začal se k Brímu zezadu blížit. Nenadělal přitom žádný hluk. A Winka a Aravis také nemohly nadělat žádný hluk – stály jako přimražené.)
„Nepochybně je to tak,“ pokračoval Brí, „že když se o něm mluví jako o Lvu, myslí se tím, že je silný jako lev a zuřivý jako lev (na naše nepřátele samozřejmě). Nebo něco takového. I děvčeti tvého věku, Aravis, by už mohlo být jasné, že je úplný nesmysl si o něm myslet, že je to opravdový lev. Vždyť by to byla urážka. Kdyby to byl lev, musel by být takový živočich jako my všichni. Jen pomysli!“ (Tu se Brí rozesmál.) „Kdyby to byl lev, musel by mít čtyři tlapy, ocas a vousky!… á – á – áhahá! Pomoc!“
Neboť právě když řekl vousky, jeden Aslanův ho skutečně pošimral za uchem. Brí odlétl jako šíp na opačný konec zahrady a tam se obrátil; zeď byla pro něj moc vysoká a dál utíkat nemohl. Aravis a Winka ucukly dozadu. Následovala chvíle napjatého ticha.
Ještě jednou: Jsem příliš opatrný na to, abych nějakým věcem ostentativně nevěřil, protože neodpovídají mé zkušenosti a jsou nepravděpodobné. Tak například stvoření světa v sedmi dnech. Má to hned několik symbolických významů. Nemyslím si, že se jedná o 7 x 24 hodin tak, jak jim rozumíme dnes. Ale… v knize Petra Hietta Historie času (aspoň myslím, že to bylo v této knize, musel bych to hledat) se píše, že kdybychom teď stáli v bodu velkého třesku, bylo by vesmíru kolem nás právě sedm dnů…
Různých „aha efektů“ prožijeme v budoucím věku bezpočet. Sem tam je zakoušíme už teď.
V Bibli máme vše, co potřebujeme k požehnanému a zbožnému životu. Přestože jí rozumíme pouze zčásti.
- července 2022