1. listopadu t. r. se v Praze konalo malé teologické fórum u příležitosti 10. výročí publikace tří významných a vlivných českých překladů Písma – Bible 21, Českého studijního překladu a české verze Jeruzalémské bible. Zastavím se u jedné zajímavé otázky, která zazněla více méně okrajově a vlastně se přímo netýká tématu, nicméně je s námi přítomná stále a stále znova se vrací.

Jeden z účastníků v diskusním příspěvku řekl, že to, co máme v Bibli, není Boží Slovo, ale je to svědectví lidí, k nimž se Boží Slovo stalo.

Tento přístup je v mé rodné denominaci, tedy v Českobratrské církvi evangelické, značně rozšířen. Předpokládám, že by se s ním mohla ztotožnit i řada současných husitských teologů a patrně i řada katolíků. Problém s ním pochopitelně mají klasičtí fundamentalisté a patrně i většina evangelikálů.

Této otázce jsme věnovali knížečku Inspirovanost Písma, kterou jsme sepsali spolu s Jiřím Hedánkem. Jelikož tuto otázku bude řešit patrně každá nová generace křesťanů – stejně jako ji řešily generace před námi – není od věci se nad jedním dílčím problémem tohoto přístupu zastavit.

Otázce, zda je v Bibli Slovo Boží nebo slovo lidské, předchází několik jiných, základnějších otázek:

  1. Promlouvá Bůh k člověku?
  2. Jak k nám promlouvá?
  3. Je možné Boží slovo písemně zachytit?
  4. Stalo se to?
  5. Jak to víme?

Vyslovím tvrzení, z něž je jasné, jak odpovídám na první čtyři otázky: Bůh je mocen a schopen dát nám do ruky své sdělení v písemné formě, a také to udělal. Touto písemnou formou je Bible, jak se nám dostala do rukou.

Vím, že toto tvrzení je liberálním teologům nepřijatelné. Jednou z námitek je existence různočtení a písařských chyb.

A vskutku: Ti, kdo se – počínaje Erasmem Rotterdamským – věnovali kritickému bádání a snažili se rekonstruovat původní text, nebo se k němu alespoň přiblížit, měli hodně práce. Existuje celá řada variant. Nicméně, ruku na srdce: Skutečně podstatných různočtení je v Písmu minimum. (Mám na mysli třeba 1J 5:18 – toto místo ČEP překládá „Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne“, zatímco ČSP má „Víme, že kdo je narozen z Boha, nehřeší; ale ten, kdo byl zplozen z Boha, střeží sebe samého a ten Zlý se ho nedotýká.“ Obojí má dobrou oporu v starověkých rukopisech. Výkladově ale ani zde nemusí být rozpor.) Přes všechny možné odchylky je základní zvěst Písma jasná. Věřím, že Bůh se postaral o to, abychom měli jeho slovo v té podobě, v jaké ho máme. Je toho mocen, chtěl to udělat, a také to udělal.

Zatím jsem nechal nezodpovězenou otázku, jak to víme, či zda to můžeme s jistotou tvrdit.

Přiznávám, že toto je otázka víry. Vím to, protože to odpovídá všemu, co vím o Bohu. Dává mi to smysl. A řešení, která s tím nepočítají, mi smysl nedávají.

Samozřejmě anticipuji námitku, že to je pokus „mít Boha v hrsti“. Z dějin dobře víme, jak někteří lidé, kteří věřili ve verbální inspirovanost Písma, dokázali být krutí a namyšlení.

Vím o tom také a zakusil jsem to na vlastní kůži. A také jsem přesvědčen, že pro mnohé je učení o inspirovanosti Písma berličkou, která se může změnit v hůl na jinověrce. Přesto jsem přesvědčen, že máme v rukou Písmo v té podobě, v jaké Bůh chtěl, abychom ho měli. Mnohé drobné odchylky (různočtení) na tom nic nemění.

A na rozdíl od fundamentalistů – i jejich kritiků – si nemyslím, že bychom měli „Boha v hrsti“. Stále platí, že Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí – těm uvádí ve známost svou smlouvu (viz Žalm 25:14). Jinými slovy, Písmo sice máme v jeho inspirované podobě, ale klíčem k Písmu vždy byl a stále zůstává Duch svatý. Bez Ducha svatého skončíme jako nenávistní fundamentalisté nebo nevěřící liberálové. Bez Boží bázně se nám Písmo neotevře. Kde je Boží Slovo oživeno Duchem svatým, tam se rodí duchovní život.

U lidí, kteří nevěří, že Bible je Boží Slovo, vidím často připravenost a ochotu nedbat na Boží normy – v současné době třeba v otázkách sexuality. Církev, která nebere Písmo vážně, se snadno přizpůsobuje myšlení tohoto světa a tím ztrácí svou slanost. Svět to sice vítá, ale současně se od takové církve odvrací. Proto liberální denominace neustále ztrácejí členy a nejsou to ani schopny smysluplně reflektovat. Proto se s oním přispěvatelem, jenž promluvil na zmiňovaném teologickém fóru, v této otázce nemohu ztotožnit, jakkoli s ním v řadě jiných otázek souhlasím.

Pokud bereme Písmo vážně, musíme hledat odpovědi na spoustu nesnadných otázek, kterými se liberální teologové zabývat nemusejí. A někdy odpovědi nacházíme jen velmi těžko. Nicméně nemůžeme opustit tuto pozici, nechceme-li jednoduše plout s proudem.

  1. listopadu 2019