Nevím, jak je tomu ve vašem kraji, ale na severní Moravě a ve Slezsku byla atmosféra ve společnosti po prezidentských volbách velmi vyhrocená. Nejenže docházelo k bolestivým rozdělením v mnoha rodinách, ale napětí zasáhlo i církve. Je jen přirozené, že se promítlo i do pastoračních vztahů.
V posledních týdnech mám pocit, že někteří lidé se ve svém duchovním životě nemohou pohnout z místa. Tedy… na tom by samo o sobě nebylo nic divného – to je přece běžný jev bez ohledu na politickou situaci. A nemyslím si ani, že by důvod určitého duchovního zablokování souvisel prvoplánově s tím, zda byl daný člověk pro Zemana nebo proti Zemanovi, zda je „sluníčkář“ nebo „xenofob“. Mám rostoucí pocit, že to spíše než s konkrétními politickými (nebo jinými) názory souvisí se způsobem, jakým si lidé své názory utvářejí.
Mnoho lidí přestalo věřit mainstreamovým médiím (televizi, rozhlasu, novinám a časopisům). Tito lidé čerpají své informace a své názory stále častěji z internetu. Celkově soudím, že pokud člověk internetové zprávy a diskuse nesleduje dlouhodobě a nesnaží udělat si určitý kritický názor, stává se nevědomky jejich obětí. Mnoho lidí rádo přeposílá linky na různé „šťavnaté“ články, které zase druhé lidi nesmírně popuzují, takže se lidé – mnohdy i v rámci rodiny – od sebe názorově stále více vzdalují, ba nebojím se použít slovo odcizují. Lidé mají tendenci číst stále častěji pouze to, co jim potvrzuje jejich názory.
O těchto „bublinách“ už toho bylo napsáno mnoho a já jsem také přispěl se svou (poměrně vydatnou) troškou do mlýna. Chci se ale nyní zastavit u jiného fenoménu. Mnohé z toho, co se šíří po internetu, je psáno velmi rázným, ba až zavilým tónem. Autoři různých článků a stanovisek kolujících po internetu rozhodně své názorové protivníky nešetří. Napsat o nich, že jsou naivní nebo špatně informovaní, je zcela nevinné. Jsou to mnohdy zaprodanci, dobroserové, rasisti, zrádci, „havlisti“, xenofobové, fašisti, náckové, atd. Slova „zrádce“, „fašista“ nebo „nacista“ o „těch druhých“ mohou použít obě strany.
Chci upozornit, že používání těchto názvů zpravidla jakoukoli rozumnou debatu zablokuje. Pokud křesťan podobné materiály čte, nemůže jimi být neovlivněn. A teď nejde jen o ovlivnění politických názorů. Tato slova používáme o lidech, za které Ježíš zemřel. Často o lidech, o nichž říkáme, že jsou to naše sestry a naši bratři.
Moje zkušenost je, že pokud někdo řeší nějaký problém – třeba boj s pornografií, nějakými zlozvyky, neodpuštěním – pak mu čtení takových nepřátelských materiálů boj s hříchem ztěžuje. Přitom je velmi těžké takovému člověku říci, že by s tímto čtením měl přestat. Může to totiž vypadat, že mu chcete pod záminkou pastorace zakázat jeho politické názory. Ono ale nejde o politické názory, ale o to, že člověk si do srdce pouští svinstvo, zlobu, zavilost, hořkost a podobné věci.
Mám silné obavy, že jako křesťané zde prohráváme určitý boj, o kterém ani netušíme, že probíhá. Zdá se mi, že před takovými dvaceti či třiceti lety jsme spolu dokázali hovořit mnohem kultivovaněji, bez osočování, s větší snahou pochopit, proč si „ten druhý“ myslí, to co si myslí.
Mám pocit, že potkávám stále méně lidí, s nimiž se dá o politice a o jiných věcech, které se týkají celé společnosti, rozumně hovořit. S některými lidmi už si připadám názorově tak daleko, že mi pokusy o vyargumentování určitého stanoviska připadají zbytečné, protože marné. A přiznám se k tomu, že už jsem sám také někoho začal považovat za „beznadějný případ“. Dvakrát jsem dokonce někoho vyřadit z „přátel“ na Facebooku. (Samozřejmě, mne za „beznadějný případ“ prohlásili už mnozí – tak kupříkladu podle jedněch „schvaluji islamizaci Evropy“, podle druhých jsem xenofob, který nenávidí muslimy.)
Pokud jde o tu pastoraci, tak radím obloukem se vyhýbat politickým sporům. Mnohdy se ale nemůžeme vyhnout varování před jedovatými příspěvky na internetu. Bible je plná varování před nesprávným mluvením. Varuje nejen před slovy lživými, ale i před slovy prázdnými.
A na závěr perla z Joshe MacDowella: „Vyhrál jsem mnoho sporů, ale ztratil jsem mnoho duší.“
16. dubna 2018