Dostal jsem dopis od člověka, který byl delší dobu členem organizace Svědků Jehovových, ale před časem začal navštěvovat jedno Křesťanské společenství. Nevím, které to je, a ani jsem se po tom nepídil. Pisatel uvedl věci, které se mu líbily, a pak věci, nad kterými měl určité rozpaky. Celkově to byl dopis vstřícný, řekl bych, přejně kritický.
Jedna z věcí, nad kterými vyjádřil rozpaky, bylo kázání o tom, že biblicky věřící křesťan zakouší i materiální prosperitu. Nemyslím si, že tento názor je pro evangelikální a/nebo charismatické křesťany typický, nicméně to, čemu říkáme „evangelium prosperity“, se objevuje stále znovu, a proto považuji za vhodné se k této problematice vyjádřit.
Na úvod mohu konstatovat, že věřím v nadpřirozeného Boha, a že zrovna já zakouším právě v oblasti financí nadpřirozené zázraky už více než čtyřicet let. A nemyslím takové jevy, kdy řekneme, „no to je snad zázrak“, a chceme tím vyjádřit, že se stalo něco neočekávaného a hodně příjemného, ale přitom tušíme, že celá věc má i přirozené vysvětlení. Myslím „čistokrevné“ zázraky, jako když třeba v situaci, kdy jsem byl v nouzi, mi přišlo 100 marek v tuzexových bonech od známého v Západním Německu, který mi pár dnů po oněch penězích poslal téměř omluvný dopis, abych se neurazil, že mi poslal peníze, ale že se modlil a měl pocit, že Bůh mu říká, aby mi tyto peníze poslal. Ten bratr netušil vůbec nic o mé celkové finanční situaci a o tom, že jsem se právě – z určitých důvodů – dostal do úzkých. To zmiňuji jen jeden z celé řady případů, kdy jsem zakusil nadpřirozené Boží jednání.
Uvádím to proto, aby bylo jasné, že v nadpřirozeného Boha věřím a že jsem právě v oblasti financí mnohokrát nadpřirozené jednání zakoušel. Ale možná právě proto mi hodně vadí, když někdo z kazatelny tvrdí, že patříme-li Bohu, nikdy nebudeme mít nedostatek a díky naší víře se nám bude vždy dařit dobře. Písmo nás varuje před lidmi, kteří se domnívají, že zbožnost je „tělesný zisk“ (1Tm 6:5).
Jistě platí, že když se budeme řídit biblickými doporučeními a varováními pro oblast hospodaření, bude se nám (v průměru – a to je důležité!) dařit lépe. Snad nejvíce těchto doporučení, rad a varování je v knize Přísloví, v níž najdeme několik dosti tvrdých varování před ručením, před neuváženými půjčkami nebo před společným podnikáním s lidmi, kteří nechodí s Bohem. A skutečně – pokud se někdo bude řídit doporučeními, radami i varováními z knihy Přísloví, potažmo i z jiných částí Písma, může postupně vybřednout z nepříjemných finančních problémů a dlouhodobě třeba i dosáhnout prosperity. Takový člověk pak může pravdivě dosvědčovat, že Bůh je dobrý a že řídit se principy, jež nám Písmo zjevuje, se vyplácí a je to cesta k požehnání.
Problémem je, když obecné principy uplatňujeme na jednotlivce. Pak se může stát, že je-li někdo ve finančním presu, usoudíme, že se zřejmě biblickými principy neřídil a že „nejednal ve víře“. Domněnce, že „v tom máme jasno“, můžeme podlehnout o to snadněji, když je evidentní, že se – v některých případech – skutečně proti některým jasným biblickým principům prohřešil. (Možná to skutečně bývá nejčastěji tím, že se zaručil za druhého člověka – ať už příbuzného nebo „dobrého bratra“ ze sboru, který se jevil jako zbožný a poctivý.) Podobně jako bych mohl vyprávět o Božích zázracích v této oblasti a napsat o nich celou knihu, stejně tak bych mohl napsat knihu o tragédiích, na jejichž počátku stálo neodpovědné a/nebo naivní jednání v oblasti financí.
Stručně řečeno, naši „finanční zdraví“ může sice něco naznačovat, ale rozhodně není spolehlivým indikátorem, z nějž bychom mohli odečítat „sílu víry“, případně míru zbožnosti, nás samotných nebo jiného člověka. A už vůbec neplatí, že pokud někdo téměř zázračně zbohatne, je to známkou toho, že má Kristův charakter nebo že zastává zdravé učení, byť vám neustále opakuje, že prosperuje, protože se modlil. A naopak: Pokud na tom někdo není finančně dobře, nemusí to vůbec být známka toho, že tento člověk nespoléhá na Pána. To, že mám peníze na něco, po čem toužím, rozhodně neznamená, že Bůh se nemůže dočkat, až si danou věc koupím. A pokud ty peníze nemám, není to důkazem, že mám nějaký „skrytý hřích“, pro který mi Pán Bůh upírá požehnání. „Vítězící“ a „prosperující“ křesťané často citují Pavlova slova z Písma: „Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje“. Méně znám a méně citován je sousední verš: „Umím i hojnost míti, umím i nouzi trpěti.“ Ano, české přísloví „chudoba cti netratí“ je pravdivé a s výroky Písma kompatibilní.
Rovněž varuji před poněkud přímočarým chápáním tzv. „zasévání“. Někteří kazatelé prosperity káží zhruba toto: „Když dáte deset dolarů na dobrou věc (takový kazatel mívá často na mysli bankovní účet své organizace), je to jako semínko, které vzejde a Bůh mu bude žehnat. Tato setba vám přinese stý užitek.“ Jsou lidé, kteří takovým slibům uvěřili – a přišli na buben. Je zajímavé, že takové „evangelium prosperity“ je někdy nadšeně přijímáno v chudších zemích, ale právě tam často vede k tragickým výsledkům. Pokud je ovšem hlásáno v zemích nejchudších, kupříkladu v některých státech subsaharské Afriky, kde je třeba sedmdesátiprocentní nezaměstnanost, pak je to „jednoduše hloupé“, „simply silly“, jak se jednou vyjádřil v našem osobním rozhovoru Derek Prince, který dobře věděl, co je to prokletí a co je to požehnání (Doporučuji jeho knížku s tímto názvem).
Včera se mě manželé, kteří mezi nás chodí už půl roku, zeptali, jak je to vlastně u nás s desátky. To mi připomnělo, že bych měl – asi po roce – zase jednou ve sboru mluvit o tom, jak je to u nás s penězi. Ani v domovském sboru v Jeseníku, ani v naší Zlatohorské misijní skupince, totiž o penězích skoro nemluvíme. Neuslyšíte žádné srdceryvné výlevy před sbírkou, jak vám Pán Bůh požehná, budete-li štědří. Místo toho ve Zlatých Horách dostane každý člen každý měsíc finanční zprávu se všemi příjmy a výdaji. Kupodivu máme neustále přebytek a čas od času se poradíme, jak s ním naložíme. A to žijeme v nejchudším okrese. Bůh je dobrý. Naše finanční zdraví je založeno na důvěře – na naší individuální i kolektivní důvěře v Boha a rovněž tak na důvěře jednoho k druhému v rámci sboru. Jestli vidím nějakou bezpečnou „cestu k prosperitě“, pak je to ta právě popsaná. Věřte mi, je vyzkoušená. Nicméně varuji: Jakmile si začneme myslet, že zbožnost je „zisk tělesný“, toto kouzlo přestane fungovat.
- října 2019