Každá mimořádná událost něco zjevuje. Může zjevovat něco o nás nebo o našich blízkých. Může zjevovat něco o našich sousedech či o našich politicích. Nebo také o našich bratrech a sestrách ze sboru. A nemusí jít zrovna o tak dalekosáhlé události, jako jsou povodně, z nichž se nyní tisíce lidí vzpamatovávají.
Normálně se na televizi nedívám, ale tentokrát jsem se díval – než přestala jít elektřina a brzy po tom, co byla její dodávka obnovena.
Z televize jsem se dověděl, že velice zle byla postižena ulice Žižkova, kde má domek rodina bývalého jesenického pastora, který teď již slouží v jiném městě. Rozhodl jsem se, že se podívám, jak to tam vypadá. Netušil jsem, že se tak setkám přímo s pastorem a jeho manželkou. Ještě než dorazili ze svého působiště, pustili se do úklidu lidé z místního sboru. Domek stojí, ale byl zaplaven do výšky 170 centimetrů, což znamená, že veškeré vybavení bylo zničeno.
„Tak jsme si říkali, že už bychom si měli pořídit novou kuchyňskou linku,“ říkal, když jsme procházeli kuchyní. „Myslím, že teď to asi urychlíme,“ říkal s úsměvem. Jeho manželka, která se tužila před domem s lopatou, se smíchem říkala: „Tohle, to všechno je nic… Hlavně že tu nikdo nezemřel.“
Ale také jsem ji slyšel plakat. O den či dva dříve po telefonu. Vyprávěla mi o oněch třech mladých lidech, kteří se utopili, když jejich auto spadlo do rozbouřené řeky. „Byli to spolužáci mého syna, s jejich rodiči jsem se vídala na třídních schůzkách…“ Na autě či domku nezáleží. Na lidských životech ano.
Do onoho telefonického rozhovoru byli pro mne ti tři jen jakousi statistikou. Až když se mně tak trochu přiblížili, zasáhlo mne, že šlo o živé lidi, které měl někdo rád, které někdo vychoval a kteří měli život před sebou. Byl jsem necita, že pro mě byli jen onou statistikou, dokud jsem se o nich nedověděl – zcela neplánovaně – něco konkrétního? Doufám, že nikoli. O tom, co nás emocionálně zasáhne, rozhodujeme jen do určité míry. A jsem také dalek od jakéhokoli pohrdání lidmi plačícími nad zničeným domem – lidí, kteří nejsou schopni brát to s takovým nadhledem jako onen pastor a jeho manželka.
Byl jsem vlastně – a dosud jsem – silně dojat. Ano, někde se pokusili o nějaké rabování, ale těch případů bylo minimum a šlo například o jízdní kolo nebo elektroniku. Co je to proti obětavé pomoci, která začala okamžitě, jak to bylo možné! Nejrůznější křesťanské organizace jako je Charita, Diakonie, Armáda spásy, ADRA a další se opět projevily jako připravené a pustily se do díla. Ale křesťané neměli monopol na obětavou pomoc. Největší finanční obnos dostala od svých podporovatelů organizace Člověk v tísni. Dohromady všechny tyto organizace dostaly na dobrovolných sbírkách stamiliony korun. Když slyším takové zprávy, pozoruji ve svém nitru určitou hrdost na to, že jsem Čech. (Ano, vím, že si musím dávat pozor na zvrácenou pýchu. Nemusíte mě napomínat, stačí, když se za mne pomodlíte.) Jsem si ale jist, že ve skutečnosti byla finanční i jiná pomoc ještě mnohem vyšší. Minulou středu (14. září) jsem měl několik telefonátů a e-mailů, v nichž se lidé ptali, koho konkrétního by měli podpořit. (Ano, je zatím určitá nedůvěra k institucím, ale s tím se v daném okamžiku nedá nic dělat.) Jeden známý evangelík z Prahy, který vlastní v sousedním jesenickém paneláku byt, tento byt nabídl zdarma a na dlouhou dobu. Myslím, že vše, co si hledalo cestičku od obětavých k potřebným tímto způsobem, se v žádných statistikách neobjevilo. To jistě nevadí – Pán Ježíš říká: „Ať neví tvá levice co činí pravice.“
Každá událost něco zjevuje. A já si myslím, že Boží nepřítel, který krade a ničí (lidské osudy i domy při povodních) musí zuřit, když vidí tuto obětavost a nejrůznější projevy nezištné lásky. Každým vlídným slovem, každou obětavou pomocí sabotujeme jeho vládu nad tímto světem. Je radost na to pohledět. To, co se nám může jevit jako ztráta, může být příležitostí k tomu, aby se zjevila Ježíšova povaha. Ano, nezáleží na okolnostech, ale na naší reakci na ně.
- září 2024