Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.
Nedávno jsem publikoval článek o „bílém kaménku“, který je zmíněn v tomto verši ze Zjevení (2:17). Dnes bílý kamének ponecháme stranou a soustředíme se na „nové jméno“.
My chápeme jméno jako nástroj rozlišení. Většina lidí volí pro své děti jméno na základě důvodů čistě estetických, nikoli významových. Biblická jména jsou v poslední době oblíbená i u nevěřících, a tak zaslechneme-li, že se nějaká holčička jmenuje třeba Sára a nějaký chlapeček třeba Tobiáš, nemůžeme z toho automaticky usoudit, že rodiče jsou křesťané znalí Bible. Lidé dávají svým dětem jméno prostě jen podle toho, že se jim to jméno líbí, a mnohdy se ani nepídí po nějakém významu. Nevědí, že Debora znamená „včela“, David znamená „Boží miláček“, Ráchel „ovce“ (specificky „bahnice“), stejně jako mnozí nevěřící netuší, že třeba Gertruda znamená „dívka s kopím“ nebo že Erwin je staroanglicky buď „kanec“ nebo „přítel“.
Z našeho hlediska je nesmyslné mít jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává. K čemu takové jméno? Když ho neznáme, nemůžeme daného člověka zavolat ani na něj odkázat.
Přitom citovaný verš není jediný, kde se v Písmu setkáváme s „novým jménem“: Třeba u Izajáše čteme: „Národy uzří tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu a budou tě nazývat novým jménem, které určí Hospodinova ústa (Iz 62:2).
Mám jednoduché vysvětlení, jak to s tím jménem je. Neuděláme chybu, když si na těchto a podobných místech dosadíme dnes populární slovo „identita“. Jen upozorňuji, že se tím rázem ocitáme v divoké bitvě kulturní války.
Znalci Písma vědí, že když byl Daniel se svými druhy odveden do Babylona, „vrchní komorník“ jim změnil jména. Danielovi dal jméno Beltšasar, Chananjášovi Šadrak, Míšaelovi Méšak a Azarjášovi Abed-nego (Dan 1:7). Proč to udělal? Protože je chtěl zbavit jejich původní identity a udělat z nich služebníky babylonských božstev.
Jenže ono to nefungovalo. Proč? Protože tito čtyři měli identitu vyznavačů Hospodinových. Oni věděli, komu uvěřili (srov. 2Tm 1:12 „vím, komu jsem uvěřil“).
Když někdo dostane nové jméno, které nezná nikdo než on sám, zdá se to být velmi nepraktické. Nikdo toho člověka nemůže zavolat, když nezná jeho jméno. V Bibli ale jméno zpravidla souvisí s identitou, a onen verš ze Zjevení nám tedy říká, že svou skutečnou identitu přijímáme od Boha. A svou skutečnou identitu musíme znát především my sami.
Je to tedy v příkrém rozporu s dnešním míněním, že si identitu můžeme zvolit. Moje švagrová byla při posledním pobytu ve Spojených státech šokována, když zamířila na dámskou toaletu a po vstupu do ní narazila na dvoumetrového fousatého chlapa. Tento člověk byl přesvědčen, že si může zvolit svou identitu, a prohlásil se za ženu.
Jistě, tento přístup k životu je nepochybně možný, jak ukazuje lidská zkušenost. Přesto vyznávám archaickou kraličtinou „ale mně nejlépe jest přidržeti se Boha“ (Žalm 73:28) a spoléhám na to, že svou skutečnou identitu si sám nevolím, ale zjevuje mi ji Bůh. Bůh, který stvořil člověka jako muže a ženu.
Naše skutečná identita je nám darována a musí nám být zjevena. Jakmile si ji volíme sami, zároveň tím volíme to, čemu John Eldredge říká „náš malý příběh“. Je to skutečně příběh náš, a má jednu velkou výhodu: Hrajeme v něm hlavní roli. Alternativou je vstoupit do Velkého příběhu, který se odehrává mezi Bohem a člověkem – jde o Velký příběh stvoření a spásy, vykoupení a nového stvoření. V tomto příběhu nikdy hlavní roli hrát nebudete – ta je již obsazena a hraje ji Ježíš Kristus. Ale v tomto příběhu se můžete setkat s Bohem a přijmout od něj svou (novou) identitu, kterou v její plnosti nezná nikdo, dokonce ani vy, ale když ji přijmete, poznáváte sami sebe a stále lépe víte, proč na tomto světě jste a co je vaším posláním. Ještě jednou: Naše skutečná identita nemůže být naším výmyslem, ale je nám darována. Buď ji přijmeme jako dar, nebo ji nepřijmeme vůbec. Nemusíme jí plně rozumět, ale nemusíme se o ni obávat, protože platí, že „náš život je spolu s Kristem skryt v Bohu“ (Koloským 3:3). Můj život je snahou stále lépe poznávat Krista, a vím, že tím rovněž stále lépe poznávám sám sebe.
- srpna 2019