Při přečtení titulku si možná někdo řekne: „Cože? Snad si ten Drápal nemyslí, že Česká republika je skvělý stát?“
Myslí. A pokusím se to obhájit.
Jedním z mých nejoblíbenějších publicistů je Konstantin Kisin. Pochází z Ruska – narodil se v Moskvě v roce 1982 – ale rodiče tušili, že v Rusku ho mnoho dobrého nečeká, a tak díky možnostem svých rodičů vyrůstal v Anglii. Původně se živil jako satirik, ale nyní s kolegou Francisem Fosterem – původně rovněž satirikem – provozuje podcast Triggernometry. Neznám nikoho, kdo by dokázal kombinovat porozumění západní civilizaci a současně Rusku tak jako on. V jednom ze svých pořadů se setkal se studenty, z nichž jeden tvrdil, že v západní společnosti není svoboda slova. Konstantin Kisin se ho otázal zhruba takto (nejde o doslovný citát): „Ve srovnání s čím? Ve které společnosti je více svobody slova než v té západní?“ Vysvětluje, že vždy je nutné jasně říci, s čím daný stav srovnáváme. „Západní společnost je rasistická.“ Ve srovnání s kterou společností? Která společnost je méně rasistická? Z které si můžeme vzít příklad? Z Maroka? Nebo ze Srí Lanky? „Západní společnost je patriarchální.“ Ti, kdo toto tvrdí, někdy znají nějaký kmen v Amazonii nebo v Balúčistánu, který je údajně nepatriarchální. Nu, chcete-li se s nějakým takovým kmenem srovnávat…
Česká republika je na tom fakt dobře. Přes všechny řeči o spálené zemi, rozkradené zemi apod.
Můj bratr mnohokrát přednášel na různých universitách v USA; snad nejčastěji byl v Denveru, kde má i řadu dobrých přátel. Do Denveru se vracel opakovaně. Při loňské (zatím poslední) návštěvě si všiml, že v Denveru byla drasticky omezena městská hromadná doprava. Trvalo mu delší dobu, než zjistil, proč. Důvodem rozhodně nebyl nezájem cestujících. Důvodem nebyly ani nízké platy. Platy řidičů neustále stoupaly. Důvodem byla obava o vlastní bezpečnost. Řidiči byli často násilně napadáni. Tak často, až to nikdo nechtěl dělat.
Ve srovnání s Denverem nebo Frankfurtem je Česká republika bezpečná. Žijí v Česku nebo v Maďarsku antisemité? Samozřejmě. Ale ve srovnání s naprostou většinou jiných zemí je jich tu málo. Jde o to, s čím se srovnáváme. Celkově je ale pro Židy Maďarsko nebo Česká republika bezpečnou zemí. Díky Bohu, říkám vděčně.
A co zdravotnictví? Nedostává se pediatrů, psychiatrů, stomatologů. Na některé operace musíte čekat i několik měsíců. Jistě, jsou země, které jsou v tomto ohledu na tom lépe než my. Rozhodně to ale není ani Spojené království (National Health Service, na kterou byli Britové tak pyšní, je ve stadiu kolapsu), ani ve Spojených státech.
Od koordinátora charitativní organizace ADRA jsem se dověděl, že Češi dávají na charitu a pomoc lidem v nouzi nesrovnatelně více (na osobu) než všechny okolní národy. Nepochybuji o tom, že to má i duchovní význam.
A klobouk dolů před tím, jak po ruském útoku na Ukrajinu Jurečkovo ministerstvo zvládlo příchod několika set tisíc ukrajinských běženců.
Pravda, v málokteré oblasti jsme jednička. Už ani ve spotřebě piva ne. Ale když se všechny parametry vezmou dohromady, stabilně se umísťujeme v nejvyšší pětině států, kde se dobře žije. Nevím, jestli jste to také zaregistrovali, ale já už vím o celé řadě lidí, kteří se natrvalo přestěhovali z Británie nebo Itálie do České republiky – právě proto, že se tu dobře žije.
Češi jsou zkrátka nespokojení lidé, kterým se dobře daří. Každá vláda je ta nejhorší na světě, v každých volbách jde úplně o všechno, Havlovi pohrobci pravdoláskaři všechno rozkradli, neziskovky jsou mor, který nás rozkládá, Fiala lže a neplní sliby, lezeme Bruselu někam… Vždyť to znáte.
Chybí nám velkorysost. Chybí nám vděčnost.
Chybí nám transcendentní ukotvení. Chybí nám vědomí, že máme určité dary a určité poslání – vědomí, že v životě nejde jen o kariéru, peníze nebo úspěch.
Já vlastně nevím, proč mi tolik záleží na slušnosti a vstřícnosti. Říkal jsem si, že jsem v tom možná nějak ujetý. Vždyť i mezi křesťany se setkáváme často s napadáním, ironií, zpochybňováním motivů. A málokomu to připadá divné. Nu, modlil jsem se za to, jak říkáme my charismatici. A dospěl jsem k rozhodnutí, že v tom ještě přitvrdím. Posiluje mne vědomí, že tolik křesťanů se věnuje chvále. Chvále, která je projevem vděčnosti. Za věčný život, za poznání Boha, za spásu, za odpuštění, za smysl života…
Je mi jasné, že s tím, co hlásám, volby žádná strana nevyhraje. Budu ale i dále odmítat hovořit o svých oponentech jako o blbcích, užitečných idiotech, loutkách, rasistech, homofobech, transfobech atd. atd. Když někoho pořád urážíte, možná dosáhnete toho, že se s vámi už nebude chtít bavit.
Sleduji politiku a společenské dění poměrně pilně, a na ledacos mám svůj názor. Ale málokdy mám jistotu. Funguji jako publicista s názorem, nikoli jako zpravodaj. Vždycky kroutím hlavou, když někde čtu či slyším tvrdit něco, pro co sice existují indicie, ale nikoli důkazy. Nebo když se za důkaz vydává určitá nahodilost.
Ani jsme si nevšimli, jak rychle se svět změnil. Televize, jež byla ještě před patnácti lety zdaleka nejvlivnějším médiem, teď ztrácí na významu. Volby dnes vyhrávají či prohrávají různé podcasty a různí influenceři. Má to určité kladné stránky – byl rozbit monopol či oligopol mainstreamu – ale má to i své stinné stránky, které mohou vést ke katastrofám. „Milujete nicotu, vyhledáváte lež,“ žehrá žalmista (Ž 4,4).
I tato revoluce skončí a vše se zase postupně usadí. Obávám se, že než se tak stane, jsou určité katastrofy nevyhnutelné. Můžeme se modlit, aby nebyly fatální.
24. ledna 2025