Nejprve se chci omluvit všem, kteří na mě pamatují a přeposílají mi různé soubory s odkazy, případně přímo videa nebo články. Dostávám jich tolik, že kdybych si měl všechno přečíst a prohlédnout, nestačilo by mi na to ani 25 hodin. Proto se předem omlouvám, že na vaše zaslané příspěvky většinou nereaguji.

To neznamená, že bych nečetl vůbec. Čtu hodně, a rozhodně nečtu pouze články lidí, kteří si myslí totéž co já nebo něco podobného. Naopak, snažím se mít „duchovní stravu“ poměrně pestrou. Proto čtu levicové Listy, pravicové Konzervativní noviny, „Bakalův“ Respekt a „Babišovy“ Lidové noviny. A pokud jdu na internet, snažím se o podobou skladbu.

Nyní, co určitě nečtu: Věci, které produkuje aeronet.cz, sputnik.cz, Protiproud a podobné internetové publikace. A zásadně nečtu články, které uvádějí už v prvních dvou odstavcích jakési nedefinované „my“ a „oni“ a přitom ani na začátku, ani na konci neuvádějí jméno autora.

Tím samozřejmě nevyloučím všechny nepěkné a škodlivé věci, ale přece jenom se mi spektrum zúží na přijatelnou šíři.

A teď ten slibovaný pár nesourodých poznámek. Jsou to reakce na různé články, které mi i po výše uvedeném vytřídění v elektronické poště zůstaly.

Jeden článek měl hned v úvodu výzvu „použijte rozum a udělejte si úsudek sami“. Následoval text obsahující informace, které by člověk používající rozum sice ověřit mohl, ale stálo by ho to značné úsilí, a mám zato, že to nikdo neudělal. Autor nás sice vyzývá, abychom si udělali úsudek sami, ale jeho text je tak plný emocionálně nabitých výrazů, že je velmi návodný, aby si čtenáři udělali stejný úsudek, jako má autor. Apel na rozum sugeruje, že to, co si po přečtení článku uděláte, bude váš úsudek.

V mainstreamu pochopitelně podobné výzvy nenajdete. Rozumí se samo sebou, že čtenáři mají používat svůj rozum, a předpokládá se, že si úsudek budou dělat na základě informací a nikoli na základě emocionálně nabitých slov.

K tomu poznámečka: Kdysi, ještě v sedmdesátých letech, jsem mluvil s jedním znalcem o náramkových hodinkách. Právě jsem si totiž jedny koupil a měly čtyřletou záruku. Onen znalec mě upozornil, že švýcarské chronografy záruční dobu nikdy neuvádějí. Když jsem se otázal, proč, tak mi vysvětlil, že skutečný švýcarský chronograf musí vydržet celý život. I kdyby záruka byla dvacetiletá, už to, že nějaká je, je signálem, že ty hodinky jsou šunt.

Vztaženo k našemu tématu: Když mi někdo radí, abych používal svůj rozum, patrně ze mě chce udělat blbce.

V jiném podobném článku jsem četl mimo jiné „havlisté ukázali svou pravou tvář“. Když si něco takového přečtu, mám silné puzení se okamžitě zařadit mezi „havlisty“. Stále totiž ukazuji svou pravou tvář. (Akorát nevím, jestli by o mě „havlisté“ stáli, ale to je jiná pohádka.) Autor chce společnost rozdělovat. Já s řadou lidí nesouhlasím, s některými hodně vehementně. Nicméně nevidím důvod přisuzovat jim negativní motivaci a vinit je z toho, že nám ukazují tvář nepravou. S „chvilkaři“ v mnohém souhlasím a v mnohém nesouhlasím, totéž platí třeba o Mikuláši Vymětalovi, Tomáš Halík mě často štve opravdu hodně, ale všem těmto lidem věřím, že to myslí dobře, jsem si jist, že nemají finanční motivaci a rozhodně nemají dvojí tvář. Myslím si, že některé jejich nápady by měly katastrofální následky, ale chci se s nimi vyrovnávat v diskusi, nikoli pomluvami a silnými výrazy na jejich adresu.

Dobrý způsob, jak si udělat „vlastní obrázek“, pokud to jde, je poslouchat třeba rozhlasový pořad „pro a proti“ (zpravidla na Rádiu Plus po půl desáté). Tam můžete rovnou slyšet obě strany sporu. A všímám si jednak toho, zda je argumentace poctivá, jednak toho, v jakém „duchu“ účastníci hovoří. Chtějí druhého shodit, nebo přesvědčit?

Nejpřesvědčivější jsou pro mě lidé, kteří jasně vytyčují meze svého poznání. Tak třeba v posledních dnech jsem vícekrát slyšel biochemika Jana Konvalinku, a všem, kdo se zajímají o současně aktuální koronavir, doporučuji poslouchat tohoto odborníka. Reagoval třeba na hojně rozšířené tvrzení, že inkriminovaný koronavir vznikl uměle v laboratoři. Pan doktor zdůvodnil, proč si to nemyslí, a jeho zdůvodnění bylo přesvědčivé. Moderátorka se ho ale snažila (v mezích slušnosti) dotlačit k výroku, že tato konspirační teorie je zaručeně nepravdivá. To ale zpovídaný odmítl, protože to by znamenalo dokazovat, že něco se nestalo, což zpravidla není možné. V řadě situací můžete dokazovat, že se něco stalo, ale nemůžete z principu dokázat, že se něco nestalo.

Pokud jde o rozhovory, pak ve střetu politika a odborníka tahá „píárově“ odborník za slabší konec. Politik chce znít jednoznačně a rozhodně, odborník musí kontrovat „ano, ale“, a rozhodně tak rozhodně nezní. Tedy… pokud je to skutečný odborník. Odborníka poznáte mimo jiné podle toho, že mu není všechno jasné. Lidé, kteří o svých názorech nemají sebemenší pochybnosti, mi připadají velmi nebezpeční.

Přitom ale takoví lidé jako Jan Konvalinka, Václav Cílek nebo Cyril Höschl mají co říci. Mnoha věcem lze rozumět. Na nás je, abychom dokázali naslouchat lidem skutečně moudrým a dávali si pozor na rozezlené a vehementní křiklouny a pokud možno jin nedopřávali sluchu. Natož abychom šířili jejich propagandu.

  1. května 2020