Nemohl jsem pochopit, jak může v současném konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou někdo stát na straně Putina. To těmto lidem nevadí, jak je v Rusku potlačována veškerá opozice? To je nezaráží náhlá smrt celé řady oligarchů v posledním půl roce? To jim nevadí lži o zelených mužíčcích nebo o tom, že na Donbasu bojovali pouze ruští vojáci, kteří byli na dovolené, na které si mohou dělat, co chtějí? To jim nevadí Putinovy lži o tom, jak žádné tažení na Ukrajinu nechystá? A takto bych mohl pokračovat na několik stránek.
A s hrůzou jsem si musel připustit, že ne, opravdu jim to nevadí. A dokonce to vítají.
K tomuto hořkému uvědomění mě přivedla maličkost. V posledním čísle Listů (ano, jsem pravičák, ale chci také vědět, co si myslí protistrana) jsem si četl článek Juraje Bazalky „Prečo si Slováci želajú víťazstvo Ruska“. Píše tam mimo jiné o jedné promečiarovské demonstraci, na níž bývalý ministr Dzurindovy vlády oslovil jednoho křiklouna: „A to ti nevadí, čo ten váš urobil synovi prezidenta?“ Onen muž odpověděl: „No nie je frajer?“ Bazalka komentuje: „Hoci Mečiar podiel na zločine vždy zapieral, mnohí jeho volici vedeli, že bol za ním.“
Ti, kdo podporují Putina, ho nepodporují z nějaké hlouposti či nedostatku informací. Jim Putinovo jednání nejen nevadí, jim se líbí. Podobně jako onomu fanouškovi Vladimíra Mečiara nejen nevadilo, že Mečiar se postaral o únos prezidenta vlastní země. Tomu fanouškovi se to líbilo. „No není to frajer – unese i prezidentova syna!“ „No není ten Putin frajer? On rozbombarduje celou Ukrajinu!“
Napadají mne další myšlenky a otázky, kde už si odpovědí nejsem zcela jist. Ti, kdo stojí za Putinem, se u nás těší svobodě slova i svobodě shromažďování. Využívají tak svobody, které Putin vlastnímu obyvatelstvu odepřel. Jak by se chovali, kdyby se u nás dostali k moci? Ctili by svobodu těch, kdo to vidí zcela opačně? Nedokážu si to představit. Obávám se, že by spíše přijali místo stráže v koncentráku, kam by nás pozavírali. Svobodu, kterou zde mají, zřejmě berou za doklad slabosti a dekadentnosti demokratických vlád.
Jako pastor jsem poznal mnoho lidských osudů. Mnohokrát jsem si v praxi ověřil oprávněnost povzdechu proroka Jeremjáše: „Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí?“ V různých situacích jsem musel zvažovat různé polehčující nebo naopak přitěžující okolnosti. „Ten bratr se dopustil násilí na své ženě. Je to hrozné, ale musím vzít v úvahu, že vyrůstal v rodině, kde bylo takové násilí běžné.“ „Tahle sestra je k našemu sboru nemístně kritická. Jenže prošla společenstvím, které bylo silně manipulativní a ona se přes tuto životní zkušenost zatím nedokáže přenést.“
Když v roce 1953 zavřeli na pár měsíců mé rodiče, bylo jim jasné, že určitou roli při jejich zatčení sehrál jeden evangelický farář. Mně to řekli až v roce 1968. A v podstatě ho omlouvali. StB na něj něco měla, a asi mu vyhrožovali, že přijde o rodinu, a tím ho přiměli ke spolupráci.
Nicméně když se pak rodiče byli podívat v archivech StB, zjistili, že onen muž škodil lidem zcela záměrně – nemusel, nebyl pod tlakem. Naštěstí rodiče uměli odpouštět – ostatně ten člověk byl v té době už po smrti. Přesto byli překvapeni tím čirým, zbytečným zlem.
Musíme s tím počítat. Existují zlí lidé. Nemám na mysli lidi pomýlené nebo špatně informované. Mám na mysli ty, kteří o krutém diktátorovi řeknou „No není to frajer?“ „Moloděc,“ jak se V. V. Putin vyjádřil o bývalém izraelském prezidentovi Kacavovi, který byl v roce 2011 odsouzen za znásilnění. Nepochybně to myslel upřímně.
Vnitřní svět těchto lidí si nedokážu představit. Ostatně, ani nemusím – není to moje povinnost. Přirozeně mám strach o demokracii. Odhaduji, že takových lidí je u nás něco mezi 10 a 20 procenty. To je dost na to, aby se mezi svými nestyděli a aby byli hodně hlasití. Pro nás ostatní je důležité myslet na to, že demokracie není žádná samozřejmost.
S pomýlenými nebo špatně informovanými lidmi má smysl diskutovat. Pokud se ale někomu prostě líbí zlo, smysl to nemá.
A rovněž nemá smysl bavit se s robotem. Myslím, že už se mi to párkrát stalo. Cítil jsem se pak velice hloupě a jaksi poníženě.
Zvažte, že tuto „vymoženost“ rozvíjí z principu jen jedna strana. Není to tak, že obě strany jsou v podstatě stejné.
- října 2022