Se zájmem a úlevou jsem pročetl interview s naší velvyslankyní v Izraeli paní Veronikou Kuchyňovou-Šmigolovou v 43. čísle Echa. Její pohledy a názory se sice liší od toho, co se dočítáme v mainstreamových liberálních médiích, nicméně odpovídá to tomu, co jsem viděl během několika svých cest do Izraele a co mi potvrzují moji izraelští přátelé.
Mírový plán prezidenta Trumpa předpokládá, že moc nad Palestinskou autonomií – nad západním břehem a nad Gazou – převezme jakási prozatímní vláda, která plně nahradí Hamás. Obávám se, že Hamás se moci nevzdá. Musel by se zříci důvodu své existence, který jasně formuluje ve své chartě: Jeho cílem nepřestává být totální zničení Izraele „od řeky až k moři.“
Když jsem byl v Izraeli poprvé – bylo to na svátek stánků a v předvečer první války v zálivu – zeptal jsem se během cesty na horu Karmel našeho izraelského průvodce, s kterým jsme se sblížili natolik, že nás navštívil ještě před rozdělením Československa, jestli existují nějací Arabové, kteří si přejí mír s Izraelem. Odpověděl mi lakonicky, trochu cynicky, ale zřejmě pravdivě: „Ano, máme jich plné hřbitovy.“
Zasaďme to do kontextu: Po uzavření posledního příměří jsme ve zprávách slyšeli, kolik zastřelili islamisté Židů a kolik Palestinců zabili Židé. V pozadí poněkud zapadlo, co jsme se také mohli dočíst či doslechnout, totiž že Hamás popravuje „kolaboranty“. Zprvu jsem si myslel, že popravuje ty, kdo otevřeně spolupracovali s Izraelci. Tak o tom ostatně informovaly první zprávy. Je ale možné, že důvodem k popravě nebyla jen spolupráce s Izraelem, ale i skutečnost, že některé klany se snažily jednat samostatně, tj. nikoli v rámci zdecimovaného Hamásu. Co nás ale může zarazit: Někteří byli zřejmě popraveni, protože byli radikálnější než Hamás.
Jaké poselství to vysílá těm Palestincům, kteří by zvažovali účast v případné vládě? Co by se stalo s těmi, kteří by třeba jen podporovali takovou vládu?
Zmíním ještě další problematický bod. Mírový plán počítá s vysláním jakýchsi neutrálních jednotek, které by udržovaly pořádek. Zkušenosti s podobnými „mírovými“ sbory nejsou příliš povzbudivé, ostatně není divu. Vojáci mají smysl tam, kde hájí svoji vlast. Tam mají motivaci. V Gaze ale mají oddělovat odhodlané bojovníky Hamásu a neméně odhodlané vojáky izraelské armády. Jakou motivaci by ale měli vojáci případných mírových sil? Na Balkáně, kde je situace podstatně jednodušší, došlo ke srebrenickému masakru. Holandští vojáci neměli dostatečnou motivaci, a já se jim nedivím. Přeji mír Balkánu i Blízkému východu, ale o smysluplnosti „mírových sil“ bez jasného mandátu a bez jasné motivace mám velké pochybnosti. Kéž bych se mýlil.
Naše velvyslankyně v Izraeli poukazuje na to, že Palestinci potřebují blízkovýchodní ekvivalent denacifikace. Dokud bude dětem už od mateřské školky vštěpována nenávist k Židům, situace se sotva změní. Taková denacifikace je ale běh na dlouhou trať.
Zatím nevidím nějaké lidské východisko. Řešení nepomáhá prosazovaní těch uliček, o nichž obě strany vědí, že jsou slepé.
Přeji paní Veronice Kuchyňové-Šmigolové, aby si zachovala odvahu říkat pravdu tam, kde je tolik vědomých i nevědomých lží. A jsem moc rád, že nás v Izraeli zastupuje moudrá žena.
1. listopadu 2025