Zeman nebo Schwarzenberg?

První kolo prezidentské volby mě příjemně překvapilo. Kdyby se byly potvrdily průzkumy veřejného mínění, byl jsem rozhodnut se už v druhém kole k volbám neobtěžovat. Volba mezi Milošem Zemanem a Janem Fischerem by mi připadala „cvičením v marnosti“, jak praví anglické rčení. V duchu jsem si kladl otázku, jak bych asi vnitřně zvládl nějaký ještě větší průšvih, třeba druhé kolo mezi Vladimírem Franzem a Jiřím Dienstbierem. Zkrátka žádné volby poslední doby ve mně nevzbuzovaly tak velké obavy, jako tyto prezidentské.

         A když bylo po všem, tak jsem se nečekaně radoval. Třeba i z toho, že Zuzana Roithová dostala pět procent. Sám jsem – podobně jako mnozí jiní – nakonec dal hlas Karlu Schwarzenbergovi, veden kalkulem, že jako jediný má reálnou šanci postavit nás před něco jiného než před pro mě neřešitelné dilema Zeman – Fischer.

         A tak půjdu do druhého kola a budu volit Karla Schwarzenberga. Pokusím se vysvětlit, proč. Nejprve ale uvedu, co druhé kolo voleb nebude.

         Druhé kolo prezidentské volby nebude osudová volba mezi spasitelem a antikristem.

         Druhé kolo nebude ani volbou mezi minulostí a budoucností (přestože to tak pan kníže v první reakci na volební výsledky řekl). I pokud Miloš Zeman prohraje, vše, co reprezentuje, se bohužel minulostí nestane. A Karel Schwarzenberg nás k nějaké zářné budoucnosti nepřivede.

         Druhé kolo nebude ani volbou mezi někým, kdo všechno dělal dobře, a někým, kdo všechno dělal špatně.

         Nechci tady vypočítávat vše, co mám proti Milošovi Zemanovi. Jsou věci, které udělal dle mého názoru dobře (třeba bleskové zavedení nucené zprávy v IPB nebo jasný postoj k izraelsko-palestinskému konfliktu).

         Nezačnu ani vypočítáváním všeho toho, co udělal dobře Karel Schwarzenberg. Jsou věci, které zvládnout měl a nezvládl. Například jako ministr zahraničí nezabránil tomu, aby získávání víz pro Ukrajince nebo Vietnamce nezůstávalo doménou mafiánů, a nezařídil, aby se cizinci nemuseli na cizinecké policii podrobovat zdlouhavým a ponižujícím procedurám. Ne, není to tak, že by proti ďáblu Zemanovi stál anděl Schwarzenberg.

         Přesto mám dobré důvody, proč volit Karla Schwarzenberga.

         Jsem přesvědčen, že zavedení přímé volby prezidenta byl hloupý a nebezpečný krok. Pozice prezidenta byla posílena, a to jak formálně, tak neformálně. Pozice našeho parlamentu je velmi silná a pozice vlády, tj. exekutivy, velmi slabá. Posílením úřadu prezidenta se relativní síla exekutivy, tedy především premiéra, ještě zmenšila. Václav Klaus v prezidentské funkci ztrpčoval život jak panu Topolánkovi, tak panu Nečasovi. Dopomohl k Topolánkově pádu a jen tak tak se mu nepodařilo dosáhnout pádu Nečasova. Pohled na premiérovu servilnost vůči prezidentovi byl tristní, nicméně nebyl patrně dán pouze premiérovými povahovými vlastnostmi, nýbrž i jeho reálnými možnostmi. A Petr Nečas je politik, který dokáže reálné možnosti odhadnout poměrně přesně.

         Miloš Zeman je podobný narcis jako Václav Klaus. Obávám se, že by to byl prezident velmi aktivní a že by zasahoval do vládních rozhodnutí, jak jen by to bylo možné. Ovšem s výrazně silnějším mandátem, než měl Václav Klaus. Tuto situaci považuji za krajně výbušnou a je docela možné, že by pro Českou republiku bylo lépe, aby se v budoucnu raději posunula k otevřeně prezidentskému systému, než aby měla slabé vlády, neustále napadané parlamentem z jedné strany a prezidentem ze strany druhé.

         Nicméně věci jsou takové, jaké jsou, a jsem si poměrně jist, že Karel Schwarzenberg by nechal vládu vládnout a nerazil by vlastní politiku ani zahraniční, ani vnitřní.

         Dále jsem si poměrně jist, že by jednal přímo a nenajímal by si na špinavou práci lidi typu Petra Hájka, Ladislava Jakla – nebo Miroslava Šloufa.

         Jsou lidé, kteří mi vyčítají, že dám na formu. Ano, dám. Domnívám se, že kdo má binec v pokoji, má patrně binec i ve svém nitru. A domnívám se, že kdo mluví sprostě, je opravdu sprostý. Zemanovo povýšené častování novinářů i jiných lidí nevybíravými výrazy snáším opravdu velmi těžko. Ano, vím o nebezpečí, že ten, kdo mluví uhlazeně, může být mafián (a mafiáni si mnohdy zakládají na uhlazenosti), ale přiznám se, že Karla Schwarzenberga nepovažuji za mafiána ani zdaleka. Zemanova mluva (nebo záliba v becherovce) se dá dost těžko snést i u předsedy politické strany, ale její účinek v úřadu prezidenta by byl ještě výrazně umocněn. Vám to nedělá starosti?

         Karel Schwarzenberg má schopnost odpovídat důstojně a na úrovni i na vyložené urážky. U mě tím boduje, protože je zřejmé, že se dokáže ovládat a že si nemusí nic dokazovat. Ano, vím, že to ještě neznamená, že má také dobré nápady. Ale já dobré nápady očekávám spíš od ministerského předsedy než od prezidenta.

         Volba mezi Zemanem a Schwarzenbergem je do jisté míry volbou mezi plebejskostí (v její negativní poloze) a aristokratičností. Proto by Schwarzenbergovo vítězství v této bytostně plebejské zemi (podotýkám, že plebejství má i své pozitivní aspekty) bylo překvapivé a jako takové by představovalo určitý rozchod s minulostí.

         Jsou lidé, kteří poukazují na to, že Karel Schwarzenberg patří mezi bilderbergiány, případně k jiným tajným skupinám. Všichni víme, jak v dobách internetových kvetou a téměř virově se šíří různé spiklenecké teorie. Karel Schwarzenberg se stane v následujících deseti dnech oblíbeným terčem těchto útoků, založených na „zaručených“ zprávách, které chtějí „oficiální média potlačit“. Já se nedomnívám, že by chtěla oficiální média nějaké zprávy potlačovat; spíše mám za to, že jim – podobně jako já – nepřikládají tu relevanci, kterou mají pro milovníky spikleneckých teorií. Je-li někdo členem nějaké tajné společnosti, pak to jistě určitou relevanci má a měli bychom zpozornět. Ale není to pro mě dostatečný důvod, proč dát přednost Miloši Zemanovi. Toho nechci volit nikoli pro to, čím by eventuálně snad mohl být, ale pro to, čím byl a čím je.

         Možná to někoho z čtenářů překvapí, ale v mezinárodní politice platí „žádné zprávy – dobré zprávy“. Pokud čtete o nějaké zemi v novinách, pak zpravidla proto, že se tam stal nějaký průšvih. Když se o nějaké zemi nepíše, znamená to, že tam lidé vedou poklidný život, bez velkých vzruchů. Zeman by se asi stal „slavnějším“ prezidentem než Karel Schwarzenberg. Otázkou ovšem je, zda o slávu, kterou by nám přinesl, skutečně stojíme. Já nikoli.

Dan Drápal, 14. ledna 2013

© 2013 Dan Drápal