Na pandemii, kterou prožíváme, je něco zvláštního. Chová se nevyzpytatelně. V její první části na tom byla západní Evropa hůře než východní. Teď se situace obrátila. Nikdo s jistotou neví, proč.

Jednu dobu to vypadalo, že až bude dostupné očkování, pandemie začne odeznívat. Teď už to na to nevypadá. Ne že by očkování nemělo smysl. Má. Zatím jsem stále přesvědčen, že díky očkování umírá v nemocnicích přinejmenším o polovinu méně lidí, než kdyby očkování nebylo. Zatím se ale nezdá, že by očkování samo o sobě pandemii ukončilo. A to je nad námi stále hrozba nějaké nové, ještě nebezpečnější mutace.

Koronavirová pandemie není jedinou kalamitou, která nás postihuje. Jsou tu změny klimatu. Je tu kůrovcová katastrofa. Letošní rok byl srážkově normální, ale jaký bude ten další? A do toho energetická krize…

Co na to Bůh? Bůh o tom všem ví. Dopouští to. To to nemůže zastavit? Může. Ale zatím to neudělá.

Ve svém Slovu nám zjevuje, proč. A česká církev to dobře ví. V poslední době se na ten verš často kázalo. Byl i zhudebněn a někdy ho alespoň někteří z nás s chutí zpívali.

[Jestliže] se můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří, budou se modlit, hledat moji tvář a odvrátí se od svých zlých cest, vyslyším z nebes,

odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zemi.

  1. Paralipomenon 7,14

Bůh může uzdravit naši zemi. Může uzdravit kteroukoli zemi. Ale než ji uzdraví, udělá dvojí: Vyslyší nás z nebes a odpustí náš hřích.

Má ale Bůh vůbec co vyslýchat?

Bůh stanovil čtyři podmínky: Máme se modlit (1), pokořit se (2) hledat Boží tvář (3), a opustit své zlé cesty (4).

Je čas, abychom se zastavili. Jak vypadá náš modlitební život? Za co se modlíme? Myslíme své modlitby vážně?

Máme se pokořit. S jakou vážností mluvíme o Bohu? S jakou vážností mluvíme o jeho Slovu? Když čtu některé příspěvky na sociálních sítích, zjišťuji, že o Bohu nemluvíme s vážností, ale s lehkovážností. Jako kdyby nám měl zdůvodňovat svoji existenci. Ne, tudy cesta nevede. Co naše modlitby za vládu? Svědčí o tom, že se pokořujeme? Jak zdůrazňoval Derek Prince, Bůh nám nikde v Písmu nedal mandát vládu kritizovat, ale dal nám za úkol se za vládu modlit. Zamysleme se nad našimi rozhovory o situaci. Kolik je v nich kritiky na adresu vlády? A kolik je v nich modliteb za vládu? (Jaký je tento poměr? Obávám se, že asi tak deset ku jedné.)

A pak se v onom verši mluví o opuštění zlých cest. Co muži, kteří jsou nevěrní svým ženám? Co ženy, které jsou nevěrné svým mužům? Co ti, kdo pro své rozkoše mrzačí své děti? Co ti, co utrácejí své nenarozené děti, aby jim neklesla životní úroveň? A co ta pandemie, které se říká pornografie?

Bůh může pandemii kdykoli zastavit. Odpustil pohanskému městu Ninive, když činilo pokání. Ano, modlím se denně za Boží milost. Ale jsem si jist, že Bůh nám říká – či vlastně připomíná: „Nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, ale na Hospodinu, který se smilovává.“

Aby nedošlo k mýlce: Hluboce si vážím zdravotníků, kteří udatně bojují na covidových odděleních. Neříkám, že máme tyto boje vzdát, protože Hospodin si stejně udělá, co chce. Bůh není vrtkavý. Ve svém Slovu stanovil podmínky jasně. Má cenu k němu volat.

Obávám se, že uslyším námitku: „Dane, nemůžeš na tento svět vkládat takové nároky. To můžeš jen na církev.“ Opravdu? Jistě, jen Boží lid se může modlit v souladu s oním veršem z Paralipomenon. Vždyť začíná slovy: „Jestliže můj lid, který se nazývá mým jménem…“ To byl a je Izrael a to je i církev. Nazýváme se jménem Kristovým. Nicméně pokání může a má činit celý národ. Myslíš, že to není možné? Tak si přečti ještě jednou závěr Jonášova příběhu.

Situace je vážná, a bude, obávám se, ještě vážnější. Nechť z církve zazní prorocký hlas. Pamatujme ale na to, že soud začíná od domu Božího. Čiňme pokání.

  1. listopadu 2021